Jak se natáčel videoklip The Ghost Train

Že se bude muset natočit k nový desce nějakej videoklip bylo od začátku jasný jako facka. Osobně jsem měl v hlavě námět na titulní píseň z prvního singlu Offerings to the God of Speed, ale videomaker, který mi byl doporučen jednou známou, se mi nejdřív vymlouval na maturitu na střední umělecký škole a pak mi koncem června oznámil, že jede na celý prázdniny do júesej – čili loď. A nezbylo než shánět videistu jinde. Pak jsem náhodu potkal Vojtu Filčeva. Vojtu jsem de facto poznal už před dvěma a půl lety, když se natáčel klip k Information Overdose s Jakubem Vansou. Vojta studuje taky filmovou školu v Písku. Tenkrát nám natáčel dokumentární sestřih „Making of…“ – viz tady. Vojta zajásal, že něco natočíme. Nechal jsem mu tedy přednostně rough mixy většiny novejch skladeb ať si vybere a on si nejdřív zvolil Rockabilly Queen. Musel jsem mu ale vysvětlit, že pokud se u nový desky uvedeme tímhle klipem už navždy nás budou mít zařazený v kategorii rockabilly – a to opravdu nejsme. Nakonec padla druhá volba na The Ghost Train. Vojta přišel s nápadem použít starý tramvaje z historickýho muzea DP ve vozovně Střešovice. Nechali jsme volný pole mnohoznačnosti anglického výrazu "train"  - vlak, ale i vůz nebo chcete-li tramvaj či metro. Kdyby vznikal scénář na klip současně s písní, možná bych i změnil slogan v textu "I was late so I took last train at midnight" (zpozdil jsem se a tak jsem jel posledním vlakem o půlnoci) za "last tram", ale je to fuk. Stará tramvaj má romantiku, navíc jsme si vzpomněli na historický tramvaje, jaký jezdí v San Franciscu. Postupným brainstormováním s Vojtou jsme dospěli k nominaci Blanky a Kristiána do klipu. Synopse -  vzpomínky na dětství -  jak s maminkou procházím noční muzeum -  ztratím se a pak zpátky do současnosti. Blanka zde hraje matku a Kristián mé alter ego o 30 let mladší. Termín natáčení se několikrát posunul. Každopádně nakonec se vše realizovalo a proběhlo během dvou nocí v prvním zářijovém týdnu.  Vojtova vize se soustředila na nádhernou lokalitu muzea DP ve střešovické vozovně s exponáty snad všech používaných typů tramvají, trolejbusů a autobusů. Muzeum DP mají pod palcem nadšenci, kteří tady dávají do kupy staré vozy. Většina z nich je taky v pojízdném stavu. Ve všem nám (Vojtovi) vyšli vstříc, včetně noční frekvence v muzeu – má prosklený strop před setměním se tu nedá točit noční scény – i při dalším exteriérovém večeru, kdy jsme natáčeli jízdu v noční Praze. Kluci se zúčastnili jen první frekvence. Wendy přitáhl svoje retro rototomy a když pak padly naše stíny na zeď, vzpomněl jsem si na klip Boys Don´t Cry od the Cure. Vyfotili jsme se tak na obal desky, ale do klipu jsme to nepoužili. Bylo by to moc okatý :-) Vojtův záměr byl natočit klip ve stylu „noir“ – tedy černobílý temný film. Nalíčení na mrtvolně bílou vypadalo hrůzostrašně. Bál jsem se, že budeme vypadat jako Addams family, ale v černobílém klipu to překvapivě vůbec nevadí. Kristián zahrál výborně – uvidíte brzo sami. Jen jsme ho museli hlídat aby náhodou nezničil model tramvaje (stojí přes 1800 Kč!). Končili jsme ve 4 ráno – dovedete si nás představit druhej den v práci. Možná proto kluci odpadli z druhý frekvence ve čtvrtek. Moje turistický fotky z prvního dne jsou tady. Oficiální fotky Karla Šustera tady. Druhý natáčecí večer byl ve čtvrtek. Místo Blanky, Kristiána a kluků dorazila „holka z obalu“  Rockabilly Queen – Evička. Ta vnesla do natáčení trochu noblesní image – ale to ona vždycky :-) Jezdili jsme tři hodiny noční Prahou za velikého zájmu zahraničních turistů. Myslím si, že kdyby Dopravní podnik vypravoval v turistické sezóně takovouhle tramvaj, byla by to pro turisty velmi vítaná atrakce. Dojeli jsme přes Klárov, nám. J. Palacha, Karlův most, Národní divadlo a Výtoň do Nuslí na nám. Bří. Synků, kde je kolemdokola okruh – slepá kolej, na níž jsme mohli zastavit a dotočit některé záběry – Evička s kufrem jak od ní odjíždí tramvaj, já na kolejích a vzdalující se tramvaj atd. Protože jsme byli unavení, zapadli jsme do nějaké internetové kavárny na rohu, abychom si dali kafe. Teprve potom mě zase nalíčili na bílo. Vrátil jsem se do kavárny a prohlásil, že v tom kafi muselo něco být, že se mi udělalo špatně. Servírka se na mě podívala, vytřeštila oči a začala mi nabízet kafe nový. Tak jsme se zasmáli a šli ven natáčet. Tenhle večer nebyl tak dlouhej. Končili jsme o půlnoci. Tramvaj byla pronajatá jen na 3 hodiny. Víte co mě napadlo? Když se jezdí na proud v trolejích, tak se vlastně nepozná žádná spotřeba phm a je tedy jednoduchý si jen tak „vyjet“ :-) Fotky z druhý noci tady. Ofiko fotky Karla tady. A na Musicserveru vyšla fotoreportáž z natáčení tady.