Motocyklový deník. Kapitola 33. Motoveteránmuzeum U Horáků, Bříšťany.

   Minulý víkend mě kámoš Martin vylákal k návštěvě soukromého muzea motoveteránů v Bříšťanech u Hořic. Martinovo Varadero už zase konečně šlape jako hodinky a tak jsme po obědě vyrazili směrem Hořice, Milovice a Bříšťany. Bylo nádherně. Cestou jsme potkávali desítky milovníků jedné stopy – těch samošlapacích i motobikerů všech různých kubatur. Poprvé od prázdnin mě nelezlo na nervy moje motooblečení, protože o tomhle víkendu jsem se poprvé nepotil ve stoje. Pro ujasnění - od svýho pádu v  serpentýnách pod Mukařovem nejezdím v triku, ale vždycky v bundě. Kokosku si dávám jen na srazy - ale to se asi taky změní a to po "instruktáži" pana Horáka seniora.  Motomuzeum U Horáků je umístěno v sále bývalého hostince, to znamená ideální prostoředí pod střechou s parketovou podlahou. Mají zde přes 70 exponátů – vesměs českých motocyklů a skútrů od Ogara přes staré Jawy 250, 350 OHV a 500 OHC, čízy všech kalibrů, Manety, Tatrany až po původní Betku a východoněmeckého Simsona či MZetu. Vrcholnými kousky sbírky je několik strojů Guzzi – Benelli ze 70. let, kdy pod značkou Benelli montovali do Guzzin řadové několikaválce se separátnímu výfuky. Tak byly k vidění tří a čtyřnásobné výfuky. Snem pana Horáka je raritní šestivýfukový model Benelli 750, který má ovšem dnes cenu kolem milionu. Prý je po světě jen pár kusů. Kustoda nám dělal pan Horák starší, syn prý už měl za dopoledne dost – dorazila skupina 20 bikerů. Jednomu z nich před muzeem upadl plast ze stupačky, který jsme našli u vchodu na zemi. Pan Horák starší nás zásobil „veselými“ historkami z motocyklového života a podrobně nám popsal, kde za jakou zatáčkou, stromem a patníkem se v okolí Bříště kdo zabil. Musím říct, že se mi cestou zpátky nechtělo vůbec přidávat plyn.Po prohlídce sálu bývalé hospody jsme ještě vyšli na zadní dvorek, kde je malá expozice historické zemědělské techniky (mj. slavná sekačka "Melichar"). Pan Horák zde rovněž prodává náhradní díly na veterány případně vykupuje a shání díly na svoje vlastní miláčky. Ale, jak již známo z předchozích kapitol, stokrát lepší než moje psaní jsou fotografie z místa činu  a pokud máte chuť na alespoň virtuální návštěvu muzea U Horáků mrkněte se sem – to jsou jejich oficiální stránky. Moje fotky z návštěvy jsou tady.