Motocyklový deník. Kapitola 20. Výstava Já mám motocykl, Wenkeův dům, Výstavní síň, Jaroměř.

Dle informace pana Rundštuka – viz Kapitola 19. - se od minulého víkendu koná výstava historických motocyklů v Jaroměřském muzeu, tzv. Wenkeově domě navrženém slavným architektem Josefem Gočárem (fakt slušnej úlet) – původním obchodním domě v Jaroměři. Majitel a stavitel domu, pan Wenke tu měl navíc zastoupení a prodej motocyklů Indian. Muzeum má naštěstí dobře vedené webové stránky a tak jsem si zjistil, že otevírací doba o víkendu je od 13 hodin. Domluvili jsme se s Martinem, že se tam v sobotu po 13 hodině stavíme. Situaci na začátku trochu zkomplikovala závada na mém vozu, ale nasedli jsme do Martinovýho a vyrazili jsme přes Nový Bydžov, Nechanice a Dolní Přím na Hradec a pak po mé oblíbené E67 do Jaroměře. Jaroměř má - jak jsme zjistili -  kromě čtyř kruháků - na kterém každém jednom stojí jiný supermarket - ještě nejméně tři muzea! Za prvním kruhákem byla cedule na Železničářské muzeum (Výtopna) u vlakového nádraží. Na další odbočce nás návěsť lákala pro změnu do vojenského muzea. Na zeptání nás pak kolemjdoucí domorodkyně poslala rovnou za nosem a byli jsem tam. Městské muzeum - tedy Výstavní síň Jaroměř - je umístěna ve výstředním (a proto zřejmě památkově chráněném :-) Wenkeově domě. Před síní stál poutač s plakátem, ve výloze byly staré plakáty s motorkářskou tematikou. Dovnitř se ale muselo na zvonek - no připadali jsme si díky tomu trochu jako když jdeme někam do privátu :-) Přivítala nás příjemná paní a uvedla nás dovnitř. Vstupné bylo symbolické – pouhých 20 korun... no nechtělo se mi věřit - já bych za takovou podívanou dal klidně i kilo! Výstava je ovšem poměrně malá a je na ní "pouhých" 22 motocyklů - vesměs zapůjčených do členů Veteran klubu ve Dvoře Královém nad Labem. plus ten  jeden od pana Rundštuka, samozřejmě (ten motokrosový speciál, který odvážel, když jsem s Petrem Pourem fotili ten švédský armádní speciál). Čím je ale výstavka menší, tím větší skvosty jsme na ní viděli. Mě asi nejvíc uchvátil Scott Squirrel pětistovka z roku 1923. Strašně se mi na něm líbil například viditelný obnažený ozubený převod tachometru na předním kole – viz detaily na fotkách, pak Jawa 350 SC, ročník 1935, dva exempláře Velocette – chopper? Teda spíš klasický motocykl a závodní speciál a pak samozřejmě Indian (ten měl motor venku postavenej vedle na barelu od benzínu - nějak mě nenapadlo se zeptat proč, takže to nevím). Ale nádherný tam byly všechny exponáty – maloobsažní veteráni od Jawy, Čezety  jako Jawetta, Tatran anebo třeba super úlet - motokolo (i s klasickou pumpičkou na horním rámu) pod značkou Cucciolo a Ducatti :-)  Teda to poslední je ale spojení, co? Nekecám! Koukněte se na fotky. Opravdu upřímně závidím a přeju majitelům tyto skvosty :-) a určitě ale začnu sledovat jejich web a některou z jejich dalších aktivit zcela jistě navštívím. Pobyli jsme asi půl hodinky, mezitím dorazili další tři skupiny návštěvníků – myslím, že jedni místní, ale jinak přespolní. Když jsme s Martinem odcházeli, stál na ulici před Výstavní síně další de facto veterán – udržované a vytuněné eR kupéčko – stará Š 130. Fotky najdete tady. Fakt super odpoledne! Začínám mít Jaroměř a E67 rád. Až se bude jezdit na mašině, asi dám návštěvu i druhých dvou tamních muzeí :-)

Druhá várka fotek z Alp od Sherryho aneb Co se dělo na zadním sedadle.

Tady je ještě jedna galerie fotek z našeho fototripu, který pořídil Sherry. Vynechal jsem vesměs opakující se krásy krajiny, ale nechal jsem to, co viděl on ze zadního sedadla - tedy i sem tam mě :-)

Focení v Alpách čili Bierburger Dirndlkranz a Stau nebo taky „…jeďte 56 km po silnici“.

Tahle šílená akce vznikla na základě vyprávění našeho kamaráda fotografa Luboše o tom, jak začínal fotit krajinky. Přijel v noci někam do Alp a protože měl ještě starou Škodovku, probudil se vždycky brzy ráno zimou a proto měl vždycky skvělý světlo při východu slunce. A tak mě napadlo si udělat výlet za takovouhle epesní scenérií a světlem taky. Kdybych byl býval o týden nebo dva dřív věděl o Elefantentreffen, možná bychom se jeli vyfotit tam. Ale nevěděl jsem a tak jsme se s klukama a s Lubošem domluvili na výlet do Alp a abychom chytili ranní světlo, museli jsme z Prahy vyrazit už před půlnocí. Luboš, který Alpy dobře zná, nám vybral za destinaci Klimmer, protože původní plán zajet na Grossglockner nám překazilo počasí. S předpovědí byla vůbec potíž – mělo být celý víkend zataženo a déšť se sněhem a dlouhodobý výhled na příští víkend vypadal stejně. Protože ale odvážnému štěstí přeje, nelekli jsme se – i když obavy jsme samozřejmě měli – ale akci jsme nezrušili ani nepřesunuli a vyrazili v pátek po 23 hodině směr Německo, přes Regensburg, Mnichov do Rakouska – na Innsbruck, Salzburg, Kufstein a Kitzbühel do Klimmeru. Celková délka cesty (tam i zpátky) byla skoro 1500 km! Převýšení přes 2500 m a fotili jsme se ve výšce přes 3 km! Na začátku cesty nás před Plzní překvapila česká dálniční policie s novým stíhacím VW. Ta nás ve 160 km předjela jak blesk, pustila zadní červenou blikačku a odvezla nás na sjezd z dálnice, kde pak Luboš musel zaplatit tísícikorunovou pokutu. A ještě přišel o tři body! Nálada v autě byla samozřejmě asi hodinu po incidentu mírně pokleslá... Kromě toho nás ještě sužovaly obavy, jak bude v Alpách, jestli nebude fakt pršet a jak dopadnou fotky. Klimmer - kousek od Innsbrucku a Salzburgu - vybral Luboš na základě vlastních fotografických zkušeností a taky díky lokální meteorologické předpovědi pro horolezce (placený servis), podle který tam mělo být slušně. Jak se později ukázalo, měli skutečně pravdu, takže si svoje peníze  zasloužili :-) Noční jízdu jsem si zpříjemňovali podřimováním (jak kdo), kecáním a pouštěním cédéček (viz playlist na konci). Když se proti noční obloze vynořili za Innsbruckem první kopce, sjeli jsme směrem na Kufstein. Tady mi Luboš na chvíli předal svýho citroena Cé pětku. Vzhledem k tomu, že jsem už byl taky řádně unavenej – hlavně oči – byla jízda s neznámým autem po alpský okresce plný zatáček (znáte cestu z Rožmberka do vyššího Brodu? Tak tohle bylo asi tak třikrát hustší – vlevo skály, vpravo krpál a řeka nebo údolí). Co nás navíc všechny hodně překvapilo byl čilej noční provoz. Kdo by to, kurva, řek, že v půl čtvrtý ráno bude tahle silnice plná auťáků? Ty se na vás zezadu tlačej, svítěj vám do zpětnejch zrcátek (centrální v kabině jsem nakonec vytočil do stropu, protože jsem neviděl před sebe) a ještě k tomu nemůžete žádnou serpentýnu ani zatáčku říznout, protože v prostisměru jede taky jedno auto za druhým.Když jsme projeli Kitzbühelem, byli jsme skoro na místě určení. V Krimmelu jsme zastavili u pumpy a šli si dát kafe. To už obloha lehce modrala. U pumpy ale měli automat a v něm umělohmotný kafe – jednoznačně to ale určitě je nejhorší kafe v Rakousku (a Uhersku) – ne-li na světě, protože si nepamatuju, že bych tak hnusnou břečku pil třeba v socialistickejch špitálech! Ble! A pak jsme vyrazili do krimmelského kopce. Po skorokolizi s rakouským sypačem soli jsme dorazili na místo focení v nadmořský výšce 3562 metrů. Počasí vyšlo! Neuvěřitelný! Tak jsme nadšeně vyskákali z auta a začali blbnout – obrázek si asi uděláte podle fotek. Měli jsme s sebou i moji slovečskou slivovici ve skleněný placce, co jsem dostal vloni k vánocům od spolumotorkáře Martina. Po přípitku jsme ještě zchladili hrdlo dobře vychlazným Géčkem a jelo se zpátky domů. Cestou z kopce už bylo světlo a jaký tady mají serpentýny (neboli Kehre) se můžete podívat na fotkách. V Krimmelu jsme se ještě pokusili navštívit vodopády, ale cesta k nim byla uzavřená. Navíc nás tlačil čas, protože Wendy musel být ve 4 odpoledne v Práglu. Cestou jsem alespoň napráskal nějaký turistický fotky – podařilo se mi například chytit chlapa s typickou nůší – viz galerie :-) Jestli měl i Lederhose s padacím mostem, jsem si nevšiml. Domů se nám jelo dobře – udělalo se nádherně a my si konečně mohli prohlížet krásy Alp kolem. Skalnatý masiv nad Kufsteinem, Kitzbühel, Innsbruck. Ale pak přišlo peklo! Asi 160 km před Mnichovem začala typická německá Stau – zácpa - na 4proudový dálnici. Představte si to! Pozitivní na tom bylo to, že Lubošova navigace Navigon měla příjem hlášení o aktuální dopravní situaci, takže nás vedla mimo dálnici kolem zácpy. A tak jsme si ještě mohli prohlídnout krásy německýho venkova a okresních silniček. Je neuvěřitelný, jak mají úhledně posekanou každou louku – holt všude je Ordnung :-) Cestou jsem viděli i několik kuriozit, například dvojplošníka s českou vlajkou na ocase v zahradě nějakého domku, viděli jsme taky startovat z louky u silnice dva balóny (fotka bohužel nevyšla dobře) a snad nejbizarnější byla reklamní cedule psaná rukou s nápisem Bierbauer Dirndlkranz. To mě jakožto studovaného germanistu velice zaujalo a několikrát jsem si nahlas zlomil jazyk, než se mi to povedlo celý vyslovit v kuse :-) Navigon nás tedy navigoval podivnými „zkratkami“, ale stejně  jsme nakonec sjeli zase zpátky na dálnici. Tady se  slečně z navigace podařila nejlepší hláška za celou cestu. Dali jsme totiž do přehrávače CD Monster Magnet a ono vypadlo, protože na něm byla nějaká špína. V pauze, když jsem ho čistil o svoji košili a my právě sjeli zpátky na dálnici, řekl automatický hlas z Navigonu „ …jeďte 56 kilometrů po silnici“. Když se smích v autě uklidnil, zjistili jsme, že Stau není zdaleka konec. Horší situace sice byla v protisměru, ale to nám mohlo bejt fuk. Důvodem musely být nějaký německý prázdniny a střídání lyžařskejch turnusů v Alpách. Stau byla totiž pouze ve směru sever–jih, tedy ze severu od Berlína dolů k Alpám a od Alp nahoru do Německa. Nepochopili jsme ale důvod zácpy. Nebyla kontinuální, ale jen v učitých bodech nebo uzlech. Nikdy tam ale nebylo žádný zúžení ani bouračka, prostě jako by to byly nějaký geopatogenní zpomalovací zóny nebo co. Něco, co maj Němci v hlavách. Nevim. U nás je to jasný, když se vyklopí na D1 kamión, je důvod zácpy jasnej – až do odklizení :-) Tady ne – žádná bouračkam, žádná oprava, žádný policajti – a to ještě ke všemu ve 4 pruzích! To mě teda po…! Stau skončila, jakmile jsme pak odbočili za Mnichovem doleva směr Čechy na Regensburg, resp. Waiden, byl už provoz normální, spíš klidnej. Ve Stau poznáte ještě jednu negativní stránku německých dálnic – je tady málo pump a upřímně – nejsou nic moc. Všude je narváno jak na parkovištích venku tak v prodejnách uvnitř – nemluvě o hajzlíkách. A za ty se tady navíc všude platí. OK, jiný kraj jiný mrav, ale je prostě nutný s tím počítat a mít s sebou v kapse drobný euráče. A ještě k tomu ty fronty! Oddechli jsme si, když jsme přejeli hranici a zastavili u český pumpy. Fakt lepší. Že bychom v tomhle předhonili Němce? Faktem je, že cestou do a z Berlína jsme takový rozdíl nepocítili, ale je fakt, že když se nedrkocáte ve Stau a nejedete 1500 kiláků v kuse, nepotřebujete kafe a záchod tak často :-) Za hranicemi ale bylo jiné počasí – kolem Plzně se válela mlha a stromy i pole byla ojíněné. Do Prahy jsme dorazili ve čtvrt na 5 – Wendy vše stihnul i přes zdržení na německé dálnici. Já byl doma v 5, najedl jsem se, vypil zbylou plechovku Géčka, svalil se do postele a probral se až v neděli v půl osmý ráno :-) Shrnutí: výjezd na focení za interiérem a sluncem se vydařil, ještě si počkáme na fotky, ale byla to vážně makačka. Fotky z cesty najdete tady. A ještě slíbenej playlist z cesty: MC5 – live, Beatles - Rubber Soul (3x), Beatles - Revolver, Monster magnet – Dopes to infinity, Bryan Ferry a Roxy Music – Best of a nakonec ještě kontrolní poslech zremasterovanýho CD  Tichá dohoda - Underpop.

Motocyklový deník. Kapitola 19. Focení v Šestajovicích pro ČMN aneb Jak jsem se seznámil s Petrem Pourem

O Motogalerii V Koutě jsem psal už v Kapitole 16. A protože jsem reklamní člověk a práce pana Rundštuka se mi líbila, rozhodl jsem se upozornit na Motogalerii České motocyklové noviny. ČMN zájem projevily – především o vojenský švédský speciál Jawy vzor 1960 - a bylo domluveno, že se tam minulý nebo tento víkend stavíme s některým z redaktorů ČMN napáchat fotky a článek o speciálu i o samotné Motogalerii. A tak jsem se seznámil s Petrem Pourem, který dostal článek na starost (dle jeho vyjádření ve vánočních ČMN píše články o motorkách, které nikdo jiný nechce :-) V 1 hodinu jsme vyrazili z Prahy a cestou jsme samozřejmě probrali všechno o motorkách a věřím, že z toho bude ještě několik dalších blogů a  fotogalerií. Ale nechci teď ještě nic prozrazovat předem – třeba mě Petr s sebou nebude chtít vzít :-) Překvapení dne: při tankování u pumpy za Černým Mostem, kde je Hummer centrum, jsem u stojanu zahlídli motorkáře na Varaderu! Cestou zpátky jsem pak potkali ještě pár zakuklenců na mašinách (viz fotky). Petr mi řekl, že jedou určitě z akce v Německu nazvané Elefantentreffen. Odkaz na web zde. Musím se podívat, co je to za akci, každopádně je to extrémní podnik. Prý tam někdo z ČMN jel a bude o tom reportáž. Pak jsem cestou potkali na polích 3 čtyřkolkáře, kterak drtili pod koly meze a náhony mezi poli…. No je to těžký, když už máte quad, tak kde na něm jezdit? Bohužel jsem je nestačil vyfotit. A nakonec před Jaroměří kolem silnice hráli na levé půlce na ledě hokej a na pravé lovili místní rybáři ryby na dírkách (foto). Když jsme v půl 3 dorazili do Šestajovic, absolvoval jsem ještě jednou prohlídku motomuzea a díky rozhovoru pro ČMN jsem měl možnost nahlídnout i do depozitu, kde jsou připraveny další stroje na renovaci (viz fotky), viděl jsem i garáž, kde má majitel Velorex čtyřkolku (teda mezi náma – fakt bizarní detaily – klika od dveří, šíbr či čalounění uvnitř :-) mrkněte na to a  ještě klasickou dvaapůli Jawu se sidecarem. Nejdůležitější ale bylo, že kvůli focení pro ČMN vytáhli švédský speciál na dvůr – tak si ho můžete prohlédnout v plný kráse včetně detailů lyžin, atypického umístění bošáku, kontrolky dobíjení a ruční zadní brzdy a ručního řazení (to když jste měli nohy v lyžinách). Pan Rundštuk navíc odvážel motokrosový speciál a řekl nám, že od  příštího víkendu se má  v Jaroměři konat výstava českých motocyklových veteránů a rarit – tak se tam budu snažit dostat a něco nafotit a napsat – možná ale až přespříští víkend – tenhle víkend se totiž jedem s kapelou fotit do Rakouska a navíc dokončuju materiál na novou desku (uf, uf!), kterou chceme točit už za měsíc a půl - prostě moc nestíhám. Nevím, kdy  nějaký článek v ČMN vyjde – nechte se překvapit a zatím můžete nahlédnout do galerie mých „turistických fotografií“ – galerie 1 a galerie 2. Snad mu PR v ČMN pomůže přilákat návštěvníky a fandy starých českých a československých motocyklů. Určitě přeju panu Rundštukovi, jeho Motogalerii a jeho práci, hodně úspěchů a štěstí do další sezóny. Na závěr ještě jednou přidávám odkaz na jeho webové stránky. http://www.motogalerievkoute.wz.cz/

Motocyklový deník. Kapitola 18. Sherryho iXJéeRo aneb abych taky nepsal furt jenom o sobě.

Jak zmiňuju v nadpisu - abych nepsal pořád jenom o sobě - a samozřejmě taky proto, že je v zimě čas se věnovat i jinejm věcem, než jsou zážitky z vyjížděk, požádal jsem Sherryho, aby mi poslal pár fotek svojí kočičky abychom zde takto de facto verifikovali "legendu" o vzniku 2Wings,  že " jsme se Sherrym chodili 6 let šťouchat kulečník a že jsem kamarádi přes jednu stopu". V galerii najdete pár fotek jeho Yamahy XJR 1200 blahé paměti. Pokud to Sherry tady přečte a bude si k tomu chtít něco sám dopsat, slibuju, že mu dám prostor :-) Jen ještě pro zajímavost jeho motorkářská historie, kterou mi napsal v mejlu k zaslaným fotkám: Zdarec! Moc fotek teda nemám. Posílám něco z výletu ze Slovenska a jednu super prastarou z okruhu z Mostu, kde jsem mel ještě HONDA VF750 Sabre, začínal sem samosebou na JAWA 350/4:-),j inak od mladi jizda na JAWA Pařez!!!!