Recenze CD 3bees Sessions na webu Muzikusu

Tak jakoby se nám roztrhl pytel od ježíška (nebo Mikuláše?) se vším možným o kapele a na webu Muzikusu vyšla recenze Petra Korála na CD 3bees Sessions. Čtěte zde. Díky, Petře :-)

Rozhovor na Musicserveru a fotky na webech

Tady najdete rozhovor se mnou na musicserveru. Jenom škoda, že v rámci redakčního zkrácení vypadla pasáž o Beatles versus Stounech, kde mluvím o vlivu Led Zeppelin, CCR a Pink Floyd, jimiž de facto vysvětluju svoji absenci vztahu ke Stounům. Jinak nic proti Stounům, samozřejmě, ale ty tři kapely výše je u mě prostě nahradily. A myslím si, že dostatečně :-)A tady jsem našel pěkný fotky z Podzimního Sázavafestu na novém webu Rock & Popu, na webu poslouchej.net od jirkku. Na jeho webu prý budou do konce týdne. Pak sem na ně dodám taky odkaz.Jo, tak dnes 14.11. to tam dal. Fotky jsou tady. Pokud by odkaz nefungoval, jdete na jeho stranku a najdete si Fotky z Podzimniho Sazavafestu.

2Wings a Blanka na Podzimním Sázavafestu v Abatonu

Než se dostanu k blogování o včerejším hraní v Abatonu alespoň se můžete podívat na fotky od Honzy Průši na musicserveru a na video The Rainmaker a Come 2gether, který natáčel Ivan Tatíček - ovšem tentokrát ne v HD, ale jen na moji malou turistickou digikameru. Máme na videu ještě dvě pecky - obě s Blankou - Má duše se vznáší a The Beatles and the Stones, no snad to časem zpracuju a dám taky na YouTube.

Bimba aneb dobrodružství Bohumila Konečného. Obecní dům, Praha čili po dlouhý době zase nějaká kulturní vložka.

"Konečný, to byl člověk, který uměl v roce třicet sedm nebo třicet osm to, co dnes v Americe umí sotva pár desítek malířů. Byl neporovnatelný s čímkoli. Tento Bohumil Konečný, zcela zapomenut a za života neuznán, byl absolutní génius, který už jen tak nebude. To, co umím, mě naučil on." řekl o Bohumilovi Konečném legendární komiksový kreslíř Kája Saudek   Tuto středu 15. října jsem navštívil pro někoho možná legračně a nesrozumitelně nazvanou výstavu Bimba v pražském Obecním domě. Jedná se o soubornou expozici díla geniálního kreslíře a reklamního malíře Bohumila Konečného. Jméno mnohým moc neříká, ale v podstatě každý zná jeho dílo. Konečný ilustroval spousty titulních stran foglarovek, kreslil komiksy podle příběhů Otakara Batličky, které vycházely jako další příběhy v sešitovém vydání Rychlých šípů a mnoho dalších věcí o nichž často ani nemáme potuchy a přitom je všichni notoricky známe. Konečný alias Bimba je navíc „otcem“ skandální Oktobriany, která ho de facto stála malířskou kariéru. Ale popořadě. O výstavě jsem se dozvěděl z článku na idnesu a neváhal jsem ani vteřinu a po práci jsem tam hned vyrazil. Výstava je ve druhém patře Obecňáku a nebylo zrovna narváno - byl jsem tam pouze já, tři další návštěvníci a tři kustodi. Nicméně výstava rozčleněná do dvou sálů je reprezantativním průřezem Konečného tvorby – od maturitních karikatur, přes ilustrace pro časopisy Mladý hlasatel, Vpřed, Rozruch, Ahoj atd., reklamní plakáty, komiksy, obaly knížek a pin-up girls. Na konci druhé místnosti jsem musel zamáčknout slzu, když jsem objevil i několik obalů k plastovým kitům letadel Výrobního družstva Směr, které jsem si v dětství kupoval a lepil. A konečný byl ilustrátorem těch geniálních obalů, které tak jitřily klukovskou fantazii…Kauza Oktobriana. Tragédií Bohumila Konečného byl podvodník Sádecký, který z něj vylákal kresby, s nimiž emigroval do (tehdy Západního) Německa a tam je prodával jako vlastní výtvory pod pseudonymem Paul Drake. Dodnes některé z Konečného kreseb zdobí pod tímto pseudonymem např. titulní stránky mayovek z produkce německého Karel May Verlagu. Oktobriana byl původním návrhem eroticky laděného komiksu z pravěku se superhrdinkou (dnes v dobách fantasy a Borise Valleja, Serpieriho, Fastnera & Larsona bychom se vůbec nedivili – tenkrát to musel být naprosto originální a převratný nápad), který podvodník Sádecký doplnil o hvězdy na čele hlavní hrdinky, azbukou v pozadí a legendou o tom, že se jedná o revoluční protikomunistický komiks ukrajinského undergroundu. Západu se trefil do noty a ten se z toho samozřejmě pos… a Konečný měl u nás nadosmrti „vymalováno“.  To, co by Konečného na Západě ověnčilo gloriolou geniálního – byť komiksového – umělce a zajistilo mu fantastický zisk z nápadu na úrovni Supermana, Batmana, Wonder Woman či Catwoman vzalo u nás tomuto jedinečnému a geniálnímu malíři a kreslíři možnost publikovat. Navíc – po Sádeckého smrti skončily ukradené Konečného originály někde v popelnici. Tak to tady u nás chodí. Chcete-li vědět víc o Bohumilovi Konečném, navštivte oficiální stránky www.bimba.cz , kde najdete životopis, ukázky z díla a další informace. Samozřejmě vám doporučuju výstavu v Obecňáku, než skončí. Závěrem je třeba poděkovat všem, kdo dílo konečného znovuobjevili a sestavili, především kurátorovi Janu Hosnedlovi. Součástí výstavy je i katalog, promítání a prodej DVD s hodinovým dokumentem o životě a díle malíře a plakát.  

Motocyklový deník. Kapitola 15. Moje letos asi poslední majle.

Předpovědi počasí jsou spíš loterie. Někdy vyjdou, někdy ne a čert aby se v tom vyznal. Předpověď na uplynulý víkend byla ovšem příznivá. Slibovala poslední slunné dny a teploty až na 18 °C. Těšil jsem se na poslední vyjížďku a chystal se na ni. Původně jsem měl v plánu v sobotu makat na chalupě a v neděli si vyjet zase do Pardubic, ale tentokrát ne na motorky, ale na koníčky na Velkou pardubickou. Jenže už sobotní počasí vypadalo podezřele. Do oběda ležela mlha a zvedla se až asi v půl druhý. Pak už bylo opravdu krásně. Asi v půl 4 mě moje žena začala popichovat, ať se přece jen svezu i dneska, protože bůhví, jak to bude s počasím v neděli. Ještěže jsem ji poslechl, protože - na rozdíl od TV rosniček – měla pravdu. Ve čtyři jsem skočil na Maraudera a vyrazil jen na krátkou – domněle zahřívací - projížďku Městec, kruhák u Poděbrad, Okřínek, Senice, Podmoky a zpátky do Městce. Takový „prd-prd“. I se zastávkou v obchodě se zahradní technikou pana Ešnera v Okřínku jsem byl doma za 40 minut. Kdybych jen tušil…!!! V neděli se totiž mlha zvedla ještě později odpoledne - až s úderem startovního gongu dostihu Velké pardubické po půl čtvrté. Ještěže moje žena nevěřila předpovědi, protože bych asi notně nadával, že jsem se neprojel a nebyly by ani tyhle krásně podzimní fotky. Tak teď už asi mašinu zazimuju a znovu na ní vyjedu až na jaře.