Posted by
dan022 at
March 16, 2008 10:29pm,
13. březen byl stanoven jako soukromá předváděčka a de facto premiéra klipu Alan Freed. Akce proběhla mezi 18 a 20 hodinou v sídle studia Dada u režiséra Ivana Tatíčka. Akci a klip na Full HD TV shlédlo přibližně 30 pozvaných hostů. Asi 10 lidí se nedostavilo (budou litovat :-) Klip je tedy hotov a momentálně ho můžete vidět na
této adrese. Od příštího týdne ho přidáme i na naše stránky, včetně MySpace. Jak budou reagovat naše oficiální TV teprve uvidíme. "Veselá historka z natáčení": potkali jsme se tam po delší době veřejně s Blankou (kterou jsem pozvali oba - já i Ivan) a "neházeli jsme po sobě talíře", jak se mi doneslo, že se prý o nás říká :-) Fotky z premiéry
zde.
Posted by
dan022 at
March 09, 2008 2:17pm,
Po sobotní prodloužené pařbičce bylo vstávání trochu těžší, ale jak známo, krize se dostaví až odpoledne, ale tou dobou už budu sedět v autě a klidně si můžu spánkový dluh dohnat. Po snídani v 8 hodin jsme se já, Sherry, Wendy a Karel rovnou sbalili, protože hned po skončení natáčení vyrazíme domů. Ivan a tým ještě slíbili natočit odpoledne nějaké záběry Berlína a věci si nechali na pokoji. Vyrazili jsme k Braniborské bráně, kde se mělo točit úvodní „Wir sind auch Berliner“ – parafráze slavného Kennedyho výroku pro rádio RIAS za berlínské blokády v roce 1963. Zaparkovali jsme na odstavném pruhu u Tiergarten a došli k Braniborské bráně zezadu pěšky. Měli jsme nádherný počasí – je to vidět na fotkách. Na mě udělalo největší dojem úpatí Braniborské brány zezadu – ze strany původního Západního Berlína, tedy místo za starých časů zcela nepřístupné, přitom tak běžné. Tady jsem si nejvíc uvědomil, v čem byla Zeď a rozdělení nenormální a co se vlastně po roce 1989 změnilo. TOHLE je normální – přijít k historický památce zepředu, ale i zezadu a klidně jí moct „občůrat“ :-) Vepředu šaškoval nějakej trapák v ruský uniformě s ruskou vlajkou, nechával se fotit s Angličanama a Japoncema před BB a ještě jim dával památeční úřední štemply. Osobně bych mu nejradši vrazil pár facek…, ale holt to je daň turistickýmu ruchu. Jak jsem se zmínil dříve – u zbytků Zdi je stánek se suvenýry, kde prodává Vietnamka dederónský elpíčka (důstojnický čepice) a vlaječky DDR, v Praze máme ruský ušanky a bábušky – holt globální nevkus zasahuje všude. Ale počasí a sluníčko nám zvedlo náladu, Ivan s Lubošem a Marcelem kalibrovali kameru a zkoušeli mikrofon, Karel Šuster fotil jako o život – bylo co, velmi inspirativní prostředí. A pak se šlo na poslední akci: „Wir sind auch Berliner“ se točilo snad stokrát. Kolemjdoucí turisti si nás fotili jako atrakci – velká kamera je zjevně velmi vzrušující předmět :-) Když byl Ivan spokojený s natočeným materiálem, rozloučili jsme se a my vyrazili k autu. Ještě jednou jsem se zastavil u úpatí Braniborské brány ze zadní strany a zamyslel se o tom, co bylo, co je a co se změnilo za těch skoro 20 let od pádu Zdi. Tohle místo na mě udělalo hluboký dojem. Vždycky jsem se pohyboval rád v „backstage“. U šaten, u vchodu na pódium, tam, kde vidíte umělce přicházet na jeviště, kde si nasadí svojí masku nebo roli. Pro mě bylo úpatí Braniborský brány jakýmsi symbolem „backstage“ historie. Mimochodem, tady by se ten blbeček v ruský uniformě s rudým praporem neukázal – to není turisticky fotogenní místo, maximálně by si sem odskočil :-) Mezitím mi kluci utekli skoro až k autu. Protože hlavní třída, na níž je parkovací pruh vede kolem Tiergartenu a památníku Rudoarmějců a ústí u Sloupu vítězství, rozhodli jsme se ještě udělat fotografii á la „Nebe nad Berlínem“. Došli jsme do půlky Unter den Linden a Karel vymyslel focení: „Hele, zkusim to vás rozostřit a zaostřit ten sloup na pozadí. Stejně jste po včerejšku jetý, aspoň to nebude tak vidět.“ Super nápad a skvělý fotografický myšlení! Fotka je k vidění v News a je fakt super. Karel, díky!Pak jsem nasedli a vyrazili k domovu. Cesta zpátky proběhla ve znamení následujících zjištění „drobných krajových rozdílů“: V Německu se neplatí dálniční známka. V Německu není na dálnici omezená rychlost. V Německu jsou kolem dálnice krásné nové oplocenky, takže příliš nehrozí srážka se zvěří. V Německu není kolem dálnice jediný bilboard. V Německu nepotkáte o víkedu na dálnici jediný kamion. V Německu vám neudělá nikdo na dálnici prasárnu… …tedy pardon, udělá. Vždycky se najde blbec potvrzující pravidlo. Přestože jsem jeli konstantě 180 a co chvíli kolem nás prosvištěl tak 230km rychlostí Mercedes nebo BMW. Bohužel nám vjel do pruhu tak 100km/h předjíždějící řidič a Sherry musel chvíli důkladně potrápit brzdy až se nám začalo hulit od zadních kol. „Chlapi, tady vzadu něco smrdí,“ hlásil Wendy, tak jsem pro jistotu zajeli k nejbližší pumpě, abychom zjistili, co se děje. Pohled na modrošedý dým a vařicí kola nás trochu vyděsil. Dali jsme si kávu, cigáro a telefonicky konzultovali s našimi automechaniky v Čechách, co s tím a jestli vůbec dojedeme – to jsme byli 100 km od hranice. Po 20 minutách ale kola vychladly a jelo se dál. Vše OK. Další cesta proběhla bez problémů a v půl 4 jsme byli v Praze. Teď už je jen potřeba aby byl klip dostříhaný a můžeme se na něj kouknout. Oficiální předváděčka je stanovená na 13. března. Tak ať to klapne. :-) Moje tusristické fotky z neděle jsou
tady. Oficiální fotky od Karla Šustera vyšly na Musicserveru a najdete je
zde.
Posted by
dan022 at
February 24, 2008 11:19pm,
Sobota byla hlavní natáčecí den. Protože měl ale zbytek kapely teprve dorazit, rozhodli jsme se využít dopoledne pro playbacky se mnou. Vstávali jsme v 7, hygoška, v 8 snídaně a hurá do města točit!
Kamera byla po včerejším rozostřovacím výpadku vyladěná, ale pro jistotu s sebou berem notebook, abychom mohli dělat bezprostředně „kopr“ záběrů a případně něco opravit.
Jedeme točit do S-Bahn. Nasedáme na Schönhauser Alle a jedem na konečnou do Pankowa. Točíme za jízdy. Máme štěstí, že dopolední S-Bahn není natřískaná a tak slušně žádám sedící, aby nám uvolnili sedací box a mám ho pro sebe. Jen občas někdo přistoupí a vleze do záběru, ale to nám dělá příjemně živou atmosféru.
V Pankowě točíme na peronu. Ivan má záměr mít na pozadí přijíždějící, zastavující vlak, vystupující lidi a odjíždějící vlak. Díky vývěsním tabulím s časovými údaji máme dobrou informaci, kdy vlak dorazí do stanice a podle toho časujeme spouštění playbacků.
Když se Ivan nabažil Pankowa, vyrazili jsme zpátky do centra na U-Bahn přes Alexanderplatz. Tam využívám pauzy a jdu nahoru na cigáro. Marcel šel se mnou a blejsknul tu „děsnou“ dédéráckou fotku s TV věží na pozadí.
Zpátky v U-Bahnu a jedem dál točit. V 11 píše Sherry, že už jsou tady a čekají u Schonhauser Alle. Tak se vracíme pro ně, protože teď de facto začne to hlavní.
Sherry má v autě navigaci – naštěstí – a ani se mu nepodařilo udělat si vyhlídkovou jízdu přes Polskou hranici. Jeho navigace má taky specialitu: nemá českou mapu, takže mu naskočila až za Cínovcem :-) Ale na cestu do Berlína k hotelu to bylo přesně ono.
Kluci byli nakonec ve vedlejší ulici, ale dohledání hotelu netrvalo ani deset minut. Jsme kompletní (včetně Karla Šustera), koukáme na první záběry ze včerejška a ve 12 vyrážíme do akce. Máme skvělý počasí – je teplo a téměř slunečno, takže 9.února můžeme točit na ulici v sakách, což sedí k image klipu.
První stanoviště: opuštěný zavřený buřtstánek Berliner Currywurst pod konstrukcí nadzemní dráhy u stanice Schönhauser Alle. Místo vybral Ivan – je to eklhaft, ale má to svoje kouzlo – trochu „poorboy shuffle“ – vzpomínáte? :-)
Ivan přerušuje natáčení, když Wendyho chytne křeč do ruky a pokračujeme na místo včerejší první kamerové zkoušky u Památníku berlínské zdi. Tam opakujeme včerejší filmovací manévry malým přerušením – uprostřed natáčení za námi přišel nějaký pán z Památníku berlínské zdi, ale ne aby nám něco zakázal, jen nám dal vizitku na tiskového manažera a požádal nás, že archivují všechno, co se u zdi děje. Takže jsme se tímto vlastně nechtěně zapsali s naším klipem do historie Zdi :-). Sluníčko mezitím vyšlo naplno a udělalo skvělý osvětlení našich „kulis“ (to by nezmákli ani na Barrandově :-). Končíme natáčením z jedoucího auta a máme dost a jedeme na obědovou pauzu a „kopr“.
Záběry jsou OK a my vyrážíme po půlhodině k pomalovaným pozůstatkům berlínské zdi, což byla další Ivanova vybraná kulisa. Namístě ale přišlo značné rozčarování. Disneyland včetně stánku s upomínkovým předměty /vlaječky DDR, vojenské čepice a další kýče +publikace), kde prodávala Vietnamka… Chvilku postáváme, očumujeme, pohulujeme a nakonec jedeme pryč. Tak takhle ne, Helmuti, tohle nebrat – to smrdí přitroublou recesí růžovýho tanku a pražských stánků pro turisty s ruskejma ušankama!
Při včerejší večerní okružní a obhlížecí jízdě městem jsem narazili na svítící Friedrichstadtpalast a moje okamžitá asociace na Ein Kessel Buntes mi vnukla nápad, točit tady s neónem Friedrichstadplastu v pozadí. Na to ale potřebujeme tmu, takže nejmíň šest nebo sedm hodin večer.
Jak jsem již psal níže v deníku gruppenführera, nevyšly včerejší záběry v metru, proto se rozhodujeme jet točit do U-Bahnu, protože tam je světlo umělý a tudíž nebudeme muset řešit soumrak a až to dotočíme bude dost tma na exteriéry před Friedrichstadtpalastem. Volba místa je jasná – zpátky na žlutou Zinnowitzer Strasse. Jenže… a teď to začalo. Na Zinnowitzer Str. jsme dorazili kolem šesté hodiny. Ivan zaparkoval a já dobrovolně vyrazil na průzkum terénu. Na peronu jsem narazil na dva maníky v černých kombinézách s nápisem Security na zádech. Co se děje? Asi jen projížděj. Vylezl jsem zpátky a řekl to ostatním. Dali jsme si zase u Turka kafe a cigáro a pak s plnou polní vlezli do U-Bahnu. Ochranka nikde. Jenže jak jsem rozbalili fidlátka – a to v placený zóně, kde se vzal, tu se vzal jeden z nich a zakázal nám natáčení, pokud nemáme zvláštní povolení od tiskového odboru jejich dopravního podniku. Vypadli jsem jako cukráři. Co teď? No nazdar! V sobotu večer ani v neděli přes den tam asi nikdo nebude…:-) Venku se mezitím setmělo. Po zrušené bojové poradě před Turkovým bistrem jsem se rozhodli popojet o stanici dál a zkusit to tam. Vzhledem ke všudypřítomnému kamerovému systému jsme ale měli obavy, že nás ochranka dřív či později uvidí na monitorech a dojede si pro nás nebo zatelefonuje na příslušnou stanici. Aby ještě nebyla pokuta. V krátkosti jak to nakonec dopadlo: objeli a prozkoumali jsme další tři stanice – buď se tam nedalo zaparkovat nebo se nám tam nelíbilo. Nastala všeobecná frustrace štábu i kapely. Jsme v Berlíně a běží nám čas a včerejšek, který tak skvěle vyšel nám zkomplikovala nová technika.
Když už byla nálada téměř na bodu mrazu, rozhodli jsem se pro nejvzdálenější stanici, kde bylo dobrý místo na parkování a snad poslední otevřenej stánek s kebabem. Karel šel do kebabu a my šli točit. Tahle stanice měla sice šedivou barvu vnitřních pilotů, ale měl spoustu vynikajících rekvizit včetně kovové osobní váhy a uklízeče – snad se to finále klipu vejde.
Během natáčení vystoupil z jednoho příchozího vlaku totálně zlitej nebo zfetovanej týpek (nebo obojí) a sedl si na lavičku hned za mnou. To ještě zvýšilo stres z natáčení. On se mohl stát dalším důvodem příjezdu ochranky U-Bahnu a taky jsem měl strach, co může udělat, protože jsem na něj neviděl. Přestože ho ostatní hlídali, měl jsem nepříjemnej pocit v zádech, protože jsem se soustředil na playback a pokud by se ten maník třeba zvednul a chtěl mi skočit na záda, určitě bych o něm nevěděl. Ale naštěstí měl dost starostí sám se sebou a jen tam celou dobu seděl s hlavou v dlaních a se svojí igelitkou – jako ty u nás. Záběry z U-Bahn nakonec vyšly dobře přes všechny technický potíže s ochrankou a hledáním náhradního místa – to uvidíte – jsou i dobrý fotky. Na závěr jsem vyzkoušeli nahoře u Turkova kebabu currywurst – když už jsem točili odpoledne před zavřeným stánkem s touto berlínskou specialitou. Je to jen bockwurst politý kečupem a posypaný curry směsí – ovšem pikantně delikatesní! Bylo pak nutné spláchnout to lahvovým pivem Beck´s, protože po něm byla žízeň.
Ale to už bylo skoro osm večer. Ale abychom neztráceli drahocenný čas, jeli jsme rovnou k Friedrichstadtpalastu. V centru Berlína se samozřejmě parkuje hodně obtížně, nicméně bývalý svatostánek DDR kultury má samozřejmě placené parkoviště (1Euro/hodina). Museli jsem tam, jinde to nešlo. Díky zdržení s natáčením v metru jsme tam dorazili po půl osmé. Protože od osmi začíná program (jakési standardní varieté – jen bez tří dialektiků a baletu televize NDR), takže se z parkoviště, z U-Bahnu a po osvětleném schodišti valily davy lidí lačných dnes již asi „demokratické a svobodné kultury“. Museli jsme improvizovat, ale Karel našel super místo pro fotku a Ivan potom u výstupu z metra na Oranienburger Tor.
Zbývala poslední akce – natáčení playbacku s kapelou na noční ulici na Schonhauser Alle. To už bylo devět večer. Nutno ještě zmínit, že při odpolední pauze před natáčením v U-Bahn jsem došel do Blaumilch Café – což byla hospoda ve stejném bloku jako hotel – zarezervovat na desátou večer stůl pro 8 lidí. Majitel byl děsně v pohodě na otázku do kolika že mají otevřeno odvětil se smíchem, že pokud nás bude opravdu osm, tak dokud budeme pít. :-) Vrátili jsem se na místo určení a opakovali nejdřív můj včerejší rozostřený sólo playback u zaparkované reklamní rikšy a potom jsem hledali vhodný místo pro celou kapelu. Vzhledem k probíhajícímu Berlinale, dobrému počasí (bylo opravdu příjemně teplo – skoro jako na jaře), byly ulice plný lidí. A cyklistů! V Berlíně vůbec cyklismus dost frčí. Na okraji chodníků jsou tlustou bílou čárou vyznačeny cyklistické stezky a lidí na tomto dopravním prostředku je skutečně hafo. Před multikinem, kde stojí i červená rikša, bylo u dopravních značek a speciálních stojánků zaparkována dobrá dvacítka bicyklů. Skoro se tam nedalo hnout a ještě k tomu kolem mě každou chvilku profrčel nějaký cyklojezdec. Dokud jsem tam stál sám, ještě to šlo, ale všichni tři + buben, to bychom přehradili cyklostezku a to by asi fakt nešlo. Stejně jsem do ní každou chvilku namotali a jen díky houkačkám a zvonkům německých cyklistů nedošlo ke kolizi. Ještěže ty zvonky frkačky měli! Holt pro nás to byl nezvyk. Taky jsme diskutovali o tom, jak by to vypadalo při zavedení takových stezek u nás. Němci vůbec jsou známí svým smyslem pro Ordnung a je fakt, že například na přechodech pro chodce nikdo nepřebíhal na červenou (jenom my :-) - holt, to jsou ty „drobný rozdíly“ :-). Takže kvůli cykloprovozu byla nutná změna místa. Chvíli jsme procházeli po Schonhauser Alle a o tři bloky dál jsem našli vhodný plac se stanicí S-Bahn v pozadí. Ivanovi to udělalo zadost jeho požadavku na projíždějící vlaky S-Bahn na pozadí záběru. Jak jsme začali rozbalovat fidlátka, začali se srocovat lidi a čekali, co zahrajeme. Jenže jakmile uviděli kameru, začali zase prchat. Aspoň jsme měli prostor pro natáčení. Sjeli jsme to čtyřikrát nebo pětkrát. Bylo taky výborný světlo od výkladů obchodů a pouličního osvětlení. Dobře vyšly i
fotky. Končili jsme krátce před jedenáctou, ale hotel byl za rohem a tak jsme se sbalili, uložili věci v hotelu a zatímco se výsledky dnešního natáčení stahovaly z kamery do notebooku, spěchali jsme k rezervovanému stolu v Blaumilch Café. Rezervace kupodivu tu hodinu vydržela, přestože v kuřácké části bylo narváno. Posezení nad chuťově mdlým německým pivem (nic moc –ani hořké ani kyselé) se zpočátku vedlo v pracovním duchu. Karel začal třídit a zpracovávat fotky a samozřejmě největší úspěch měl ta před Friedrichstadtpalastem :-) Docela jsme se u toho pobavili. Asi za půl hodiny pak dorazil technik Luboš a donesl notebook se staženými záběry a my na ně koukali na místě. Pitka pokračovala do pozdních nočních, respektive ranních, hodin a semlelo se při ní všechno – od klipu, kapel, koncertů a nový desky přes hudbu obecně až po civilní práci a ženský. Ve tři ráno z nás zbyl jen nejtvrdší jádro – já, Wendy a Marcel. Ostatní šli dávno spát. Ve tři hodiny ale přestala platit ona magická věta o tom, že s námi majitel zůstane dokud budeme pít – no taky nás už nebylo osm…:-) Cestou do hotelu jsem si venku před hotelem ubalil na Sherryho Mondeu cigáro (v hotelu se nesmělo kouřit) a pak ještě pokračovala naše trojice asi třičtvrtě hodiny vypitím láhve bílého vína, kterou měl v kufru Wendy. Z této chill-out party v hotelové hale jsou dokonce 4 fotky, ale radši nepublikovatelné… :-) Sečteno podtrženo máme za sebou slušnou 21hodinovou šichtu – a pak že muzika je zábava :-) Vstávat musíme v 7 a snídaně je v 8 ráno. To bude v neděli rokenrol! :-)
Fotky ze soboty jsou
tady.
Posted by
dan022 at
February 17, 2008 9:47pm,
die Gruppe – skupina
der Führer - vedoucí
Všichni určitě čekáte na veselé historky z natáčení, tak tady jsou. Přikládám své „turistické“ fotografie z Mjúčka. Profi fotky budou časem od Karla Šustera. Fotografie na konci jsou pro ilustraci historek z deníku. Pokud chcete vidět celý páteční (případně sobotní a nedělní) den jděte
sem.
5:00 zvoní mi budík na mobilu. Nesnášim ho! Zamáčknu klávesnici. Vstávám. Kurva fix práce! Hygoška, oblíkání, zmatený dobalování a kontrola dokladů.
6:00 jsem ready oblečenej a čekám až dorazí esmeska od Ivana a spol., že už jsou před barákem.
6:01 nic
6:02 nic
6:03 nic
6:04 nic
6:05 nic
6:06 nic
6:07 nic
6:08 nic
6:09 nic
6:10 nic
6:11 nic
6:12 nic
6:13 nic
6:14 nic
6:15 – esemeska. Jsou tady!
Jdu dolů s kytarou a cestovním kufrem. Pak ještě jednou pro oblek a tašku se svačinou a pitím (hlavně termoska s kafem!). Vyrážíme Ivanovým Berlingem z Prahy na Teplice. Směr Drážďany.
Předem něco k Ivanovi, jak ho neznám. Po celou dobu jezdil z hlavy po Berlíně – ačkoliv měl v tašce v kufru navigaci, kterou nevyndal. Má určitě zcela ojedinělej orientační smysl. Jenže i mistr tesař se někdy utne...
Cesta probíhala v pohodě, mezizastávka pro benzín a na cigáro u pumpy a pak hurá po dálnici. Cestou se bavíme o koncepci klipu a spekulujeme. Asi po hodině a půl jízdy po německý dálnici – někde za Drážďanama, kde se to kolem hemží samýma stožárama větrných elektráren - pronesl Ivan z ničeho nic památnou větu:
„Ty vole, voni tady maj i kopce…? …to jsem nevěděl.“
Nevěnovali jsme tomu pozornost. Já si pomyslel něco o suchym vtipu, na kterej mu přece neskočím,… ale jinak v duchu oceňuju tenhle druh humoru…. (Kdybych jen tušil!!!).
Za další hodinu ale spadla klec, protože jsme dorazili k německo-polské hranici! Wroclaw/Görlitz. Každopádně ode mě Ivan (přezdívaný mezi motorkáři "taťka" - cestopisec - maxiskútrař - Suzuki Burgman 650!) dostal z fleku novou, zlomyslnou přezdívku "taťka-navigátor" :-)
Že jsme na hranicích nám došlo už o něco dřív, ale na dálnici nebyl až k hranici žádný sjezd, takže jsme museli dojet až k opuštěným budkám na přechodu. Ale ani tam se nedalo hned otočit, takže jsme se projeli několik kilometrů po Polsku.
Po U-turnu jsme zastavili u pumpy na druhé straně hranice a Ivan se šel dovnitř podívat do mapy (mapu s sebou totiž neměl a neměl ani kabel k navigaci, takže ji nechtěl vytahovat, aby se před Berlínem nevybila.)
Nicméně – jeho vizuální paměť nás zachránila a už jsme svištěli zkratkou (to je ta horší, zato delší cesta) po okreskách – čili průměrná rychlost 60km/h - směrem na Cottbus a pak na dálnici na Berlín (aniž bychom se museli vracet 200 km do Drážďan).
Do Berlína jsem dorazili v 1 hodinu po poledni. Hledání hotelu bylo snadné a po ubytování a krátkém odpočinku jsem předvedl Ivanovi svůj „kostým“. Vzhledem k tomu, že se klip připravoval hodně za pochodu, měl Ivan informaci, že má vymyšlený kostým á la 50.-60.léta, aby ladil s tématem „Alan Freed“ a rokenrolem (i s bluesbrotherovským kloboučkem :-)), ale tady ho teprve viděl in natura. A byl nadšenej!
Ihned jsme vyrazili na kamerový zkoušky, dokud bylo světlo.
Začali jsme u památníku berlínský zdi. Točilo se nejdřív z chodníku a potom z věže, která je naproti a z níž vidíte, jak vypadalo území nikoho za zdí. Naše počínání samozřejmě budilo zájem očumujících turistů, fotili si mě a na závěr se nám dokonce podařilo natočit celou skupinu německých studentek (!), které nám mávaly do kamery. Snad se to do střihu vejde a pokud ne, dáme to do „Making of…“. :-)
Po západu slunce jsme se vrátili na hotel, krátký odpočinek a šup do města. Naší hlavní třídou se stala Schönhauser Alle, kde se odehrává většina denních i nočních playbacků.
Nejdřív ale na S-Bahn, přestoupit na U-Bahn a natáčení v metru.
Vybrali jsme si stanici Zinnowitzer Strasse, která se nám líbila barvou. Je taková veselá – žlutá, což navíc ladí s barvou vagonů berlínského metra. Točili jsme asi 10 playbacků na vysílačku, bez hlasitého playbacku, takže jsme ani nevzbuzovali velikou pozornost.
Potom jsme se přesunuli na stanici S-Bahn Friedrichstrasse, kde jsme se chtěli projet noční nadzemkou. Na tabuli je interval 7 minut, tak čekáme. Najednou přijede na stejné nástupiště jiná linka a z ní se vyhrnou rozjaření pubertální helmuti a hned se hrnou k Ivanovi. „Hele, ty seš Spielberg, nebo co?“, ptají se ho. „Hele, co tady točíte?“ a „Vy jste nějaká hudební mafie?“. Na otázku: „Co máš v tom futrálu?“ jsem si samozřejmě nemohl odpustit odpověď „Maschinengewehr!“, což ale zcela splnilo očekávání tazatele a ozvalo se koňské zařehtání. Jinošští opilci zmizeli stejně rychle, jak se objevili. A my čekali dál na náš vlak. Přijel dle řádu, jenže… byl to rychlík za příplatek 3 Euro, tak jsme se rozhodli, že počkáme na další. Po dalších deseti minutách, kdy na ukazateli nenaskočil údaj o dalším vlaku a když jsme zjistili, že na nástupišti stojíme sami, zatímco o několik peronů dál jsou davy, jsme se rozhodli pro dnešek S-Bahn vypustit a vyrazit na ulici.
Zastavili jsme u S-Bahn stanice Schönhauser Allee a Ivan vybral místo před zaparkovanou reklamní rikšou Runner´s Shop. Tady jsem udělali první zkušební playback. Ještěže opravdu zkušební, protože jak se ukázalo po příchodu na hotel a kontrole záběrů, někde v metru se rozjelo makro (kamera je fungl nová a má mega super funkcí), takže záběry byly neostré.
Zítra musíme některé zopakovat. Ale jak se říká „Těžko na cvičišti…“ a zítra jdem do toho na plnej plyn – to už dorazej i ostatní. Fotografie
zde.
(pokračování cca za týden...možná...:-))
Posted by
dan022 at
February 10, 2008 6:09pm,
Ich bin auch Berliner...Tak jsem zase tady! Po víc jak měsíční odmlce mám čerstvý přísun novinek, fotek, veselých historek z natáčení atd. Samozřejmě, že jsme se celou dobu nikde neflákali. Pracujeme na novém materiálu pro druhou desku 2Wings, která se bude točit na jaře a vyjde opět v červnu – tedy před festivalovou sezónou. Taky zkoušíme s Wendym, abychom vyladili naši sehranost na optimum (nově také přibylo vystoupení na Jarním Sázavafestu 11.4.2008 v Praze – podrobnosti na webu Sázavafestu a plakátech) a v neposlední řadě jsme sehnali a zařídili novou zkušebnu (fotky z ní během dvou měsíců – až bude mít zas Karel Šuster čas – teď je zavalen prací na fotkách z uplynulého víkendu v Berlíně).
Ale teď to hlavní! Tento víkend jsem strávili v Berlíně, kde jsme natáčeli nový klip na píseň Alan Freed v režii Ivana Tatíčka (náš starý a dobrý známý z dob spolupráce s Tichou Dohodou – klipy Tulák po hvězdách, …a Bůh se dívá a Saint-Tropez). Od pátku do neděle jsme natáčeli a natáčeli a tady máme první várku turistických fotek z mého Mjúčka. Legenda je v popiskách fotek. Fotky z natáčení najdete zde:
Postupně budu uveřejňovat fotky od Karla a psát další kapitoly o berlínském pobytu. Aktualizace se bude konat přibližně jednou týdně, tak sledujte News a Blog. Klip bude hotový do měsíce a poprvé uveden na vernisáži u Ivana Tatíčka ve čtvrtek 13.3. 2008. Pak ho dáme ke zkouknutí sem do sekce video a samozřejmě na MySpace. A pak uvidíme, jestli se ho podaří prosadit i někam do našich oficiálních médií...
Takže zatím vše - mám po těch třech dnech intenzivního natáční, lítání po Berlíně a po včerejší afterparty :-) dost.
Ahoj a pokračování příště - cca za týden.
« ‹ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 › »
