Motocyklový deník. Kapitola 41. Jak jsem pros***l otevření sezóny v Poděbradech.

No, představoval jsem si to jinak! Celou tu šíleně dlouhou a studenou zimu jsem se jako každej těšil až vyrazím. Hned začátkem března jsem si koupil olej a filtr, před dvěma týdny jsme ho s Martinem vyměnili a jen na to skočit – jenže počasí nám pořád nepřálo. Na Velikonoce jsem si vzal den volna navíc, abych měl prodlouženej víkend a pěkně si užil od každýho trochu – rodinky, chalupy, zahrady, sluníčka a samozřejmě ježdění na mašině. Jenže člověk míní…. A ono je to jinak! Ve čtvrtek odpoledne se mi udělalo nějak špatně, že jsem jel metrem s igelitovou taškou v kapse ve stavu emergency – jako s blicím pytlíkem v aeroplánu, ale dojel jsem domů bez nehody. Lidskej organizmus je silnej a ví, kdy se držet a kdy to může pustit, takže sotva jsem za sebou zavřel dveře, začaly se dít věci! Nebudu vás unavovat popisem nechutností, který všichni známe -  v pátek jsem ležel v posteli s teplotou 38 a v sobotu jsem doslova pros***l otevírací spanilou jízdu všech motorkářů do Poděbrad (viz článek na idnesu). Ještěže jsem tam byl aspoň loni (viz blog -  fotky tady). Nemoci holt nechoděj po horách. Naštěstí se mi v sobotu večer ulevilo a v neděli jsem mohl vyměnit záchodový prkýnko za sedlo motorky a konečně vyjet. Dal jsem si klasickej okruh – Městec – Jičín – Nový Bydžov – Chlumec nad Cidlinou – Poděbrady  - Městec. Počasí sice nebylo nic moc -  nebe bylo spíš zatažený, ale nezmokl jsem. Užíval jsem si fungl novou přední gumu, díky níž Marauder zase krásně drží stopu a vodí do zatáček na jedničku s hvězdičkou – teda aspoň ve srovnání se stavem gumy staré. Na cestě za Jičíněvsí jsem na silnici našel ulomenou pirátskou vlajku. Nějakej spolumotorkář si ji přidělal na dost shnilou žerď – sám jsem ji ulámal o několik cenťáků. No dám to do motoinzerce nebo na motorkáře. Pokud se majitel ozve, vrátím mu ji, páč sám pirátskou vlajku mám a mimoto i vlajku W2. V Chlumci před Bikersem jsem si všiml, že mají na protější straně silnice  u obchodu nově udělaný parkoviště, což jim chválím, protože se tam vejde víc mašin a lze teď parkovat při příjezdu z obou směrů. Fotky z mojí první letošní vyjížďky jsou tady.

Motocyklový deník. Kapitola 40. Stopařův průvodce motorkáře po poštovních známkách.

Tak tohle bude asi zdánlivě nejobskurnější příspěvek v mým blogu, ale pokud se do něj pustíte, na jeho konci asi budete nuceni změnit názor, tak jako jsem byl nucen svůj názor na „motorkářskou filatelii“ přehodnotit já. Proto vlastně tento příspěvek vlastně vůbec vznikl. Tak se nebojte, naopak slibuju stopařova průvodce po historii motocyklů v poštovních známkách s přihlédnutím k těm našim. Prvotním hybatelem je ovšem také to, že se při své stávající práci dostávám do styku se známkami a tudíž i s filatelisty. Na druhou stranu -  jsou tady dlouhé zimní večery a není třeba jen čumět na bednu nebo sedět u compu, ale věnovat se nějaké ušlechtilé starosvětské zábavě jakou filatelie bezesporu je. Filatelisti vyvolávají ve společenském povědomí částečně zkreslenou představu – podobně jako rybáři či myslivci anebo koneckonců i motorkáři. Filatelistu ovšem na první pohled nepoznáte podle mundúru, ale když na to přijde…. Je to prostě člověk pohroužený do velmi specifického světa. Filatelisti nejsou ovšem jen „podivíni“, ale je najdeme mezi nimi i mnoho významných osobností, které holdovali či holdují této vášni. Namátkou zesnulý Freddie Mercury (jeho album známek bylo k vidění na veletrhu Sběratel 2008) či současný francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Z prapůvodní funkce ceniny na jedno použití pro úhradu služby – de facto kolku na zasílání dopisů - se v průběhu staletí vyvinula z tvorby známek umělecká disciplína, která vytváří jedinečná miniaturní umělecká díla. Ta mohou mít nejrůznější náměty – od reprodukcí slavných obrazů, motivů přírody až po techniku - včetně motocyklů. Když se někdo zajímá sbíráním známek z určitého oboru (flora či fauna, architektura, sport atd.) je tzv. tematickým filatelistou. Takoví lidé samozřejmě v první řadě sbírají vybraná témata, ale často se neomezují jen na samotné známky, ale i nejrůznější doprovodné aktivity jako jsou razítka, výplatní nálepky, zvláštní dopisnice, pohledy či ostatní tiskové materiály (plakáty, prospekty) související s daným tématem. A protože taková sběratelská vášeň vede svého provozovatele i k hloubkovému studiu daného oboru, divili byste se, co takový „páprda“ s lupou a pinzetou v ruce ví o mašinách, jejich historii, značkách i technických parametrech! V tom by jistě strčil do kapsy leckoho z naší motoristické publicistiky nebo marketingu. Tento článek vznikl s laskavou pomocí a ze studia materiálů pana ing. Jiřího Horáka, který je naším největším specialistou na známky s dopravní tematikou – tedy i motorek.  Motocykly se na známkách objevují v různých souvislostech. Může jít o modely historické, známku s motivem závodů či portrétem slavného závodníka. Co je ale zajímavé, že se velice často dostávají na známky obskurních států jako Tatarstán, Kyrgyzstán, Altaj, Madagaskar, Ostrov Sachalin, Nikaragua, Burkina Fasso. Turecko nebo Bulharsko – to je už Evropa! :-) Afghánistán – bývalý "spojenec" východního bloku v době přátelské sovětské pomoci například  vydal fešnou známku s legendární eMZetou, v pozadí s potiskem berlínské TV Turm (viz galerie). Že se – především malorážní - motorky dostaly na známky našich obchodních přátel z Vietnamu, je jasná věc. Jen jsem mezi nimi nenašel Babetu… určitě by si ji tam u nich zasloužila! :-) Výtvarná zobrazení bývají různá – fotografie, ale častěji grafika, především rytina. České známky zaspaly za minulého režimu poněkud vývoj v technologii výroby, ale právě díky tomu je dodnes používaná oceloražba vysoce ceněná na mezinárodním poli. Oproti ofsetovým známkám např. z USA.  Historie našich motorek se kupodivu odrazila nejen na našich známkách domácích, ale díky své proslulosti i ve světě. Maledivy kupříkladu vydaly aršík se 6 známkami s různými motocykly. Mezi nimi je i legendární Liebitzův Boehmerland. Bulharsko zobrazilo na své známce historický model Laurin & Klement typ BZ 1902. Podklady pro napsání následujících řádek jsem načerpal z trojdílné série článků od pana Ing. Jiřího Horáka v časopise Filatelie „Historie značek motocyklů z území Československa 1, 2 a 3“. Historie českých jednostopých motovidel začíná motocyklem Laurin & Klement, typ A 1889.  Václav Klement na výstavě v Paříži zakoupil motocyklettu Werner s pomocným motorkem na předním kole a ta ho inspirovala k výrobě prvního našeho motocyklu nazvaného typ A. Ten se samozřejmě dočkal svého vyobrazení v československé známkové emisi z roku 1975. Tehdy byla vydána celá řada, která obsahuje celkem 6 našich tuzemských motorek: již zmíněný Typ A L&K 1898, Orion - Michl 1903, Itar Janatka 1921, Jawa 175 Praha 1935,  Jawa 250 – Praha 1945 a ČZ 150 Strakonice 1951 (viz galerie). Výtvarně se této série zhostil Kamil Lhoták. Další motorkou z této série je tedy vyobrazení motocyklu Orion 3 HP z továrny zemědělských a důlních strojů Viléma Michla ve Slaném. Na koho se ale nedostalo a kdo by si to určitě zasloužil je značka Walter. Jak známo syn Václava Waltra Jaroslav odešel po válce do Strakonic, kde byl vrchním konstruktérem ČZ. Waltrovy motory 350 OHC soutěžily s úspěchem v padesátých letech na mezinárodním poli. Výrobu motocyklů prodal Walter v roce 1920 do firmy Jiřího Janatky v JTAR automontage Radlice (později – zřejmě pod tlakem nepřesného čtení a zaměňování počáteční iniciály J za I – změnil název značky na Itar). Kamilem Lhotákem zobrazený Itar typ A 1921 je tedy de facto ještě původním typem – tedy motocyklem značky Walter.  Další firma vyrábějíc í motocykly na našem území Premier Works v Chebu byly původně pobočkou anglické firmy na jízní kola a šicí stroje a motorky začala vyrábět až v roce 1923. Česká známka s motocyklem Premier sice bohužel není, ale Premier 500 SV z roku 1929 se objevil na kambodžské známce! Pro zajímavost Premier Works s výrobou motorek v roce 1932 přestala a nadále vyráběla pouze kola, ale později se opět věnovala výrobě německých motokol Fichtel & Sachs (odsud i náš známý „fichtl“ – synonymum pro motokolo či moped, chcete-li :-). Chebská značka Eska má svůj obrázek Motokola Eska Mofa 98 rok 1939 na kambodžské známce z roku 1986 (viz galerie). Burkina Faso našla zalíbení v Manetu M z roku 1947. Značka Praga je druhou, na kterou se ve filatelii – ani té světové – bohužel nedostalo (viz galerie). Pojďme tedy dál a to rovnou za tím nejdůležitějším (a také nejzobrazovanějším) - za naší vlajkovou národní značkovou lodí Jawa. Kromě dvou modelů, nakreslených Kamilem Lhotákem a vydaných u nás, je totiž Jawa poměrně slušně zastoupena ve světové známkové produkci. Na české známce se Jawa objevila ještě se závodníkem Jaromírem Čížkem z roku 1956 a samozřejmě se vyobrazení na známce dočkal o rok později František Šťastný na Jawě 350 2xOHC. Tato známka byla navíc vydána k velké ceně ČSSR v Brně. Opět na kambodžské známce byla vyobrazena Jawa 175 Viliers z roku 1933 – s licenčním motorem Viliers, který nahradil nepříliš vyhovujícího předchůdce  Wanderer - lidově přezdívaného „rumpál“. Janatka koupil licenci na Viliersy prý z důvodu nespolehlivosti „rumpálů“. Zato jawky třiapůle a kývačky se vyráběly dlouho a exportovaly do celého světa – především do spřátelených a rozvojových zemí a díky tomu se jejich obrázky dostaly i na několik cizokrajných známek. Asi nejbizarnější je vyobrazení Bizona na známce republiky Burkina Faso z roku 1970. V Afghánistánu dodnes populární třiapůle model 634 také dostala v roce 1974 své místo na známce. Značka Čezeta je kromě lhotákovské československé varianty  zastoupena ve světe modelem ČZ 500 1938 na Laoské známce z roku 1985. Snad kvůli hornatému terénu se dostala ještě Čezeta 175 motokrosový speciál na Kambodžskou známku z roku 1984. Maďarská pošta zase zobrazila na své známce z roku  1962  motokrosový speciál značky ESO 500 DT, na které jezdil mj. Ervín Krajčovič starší. No, tak z filatelistického hlediska jsem asi látku zcela nevyčerpal, zato jsem pro dnešek zcela vyčerpal sám sebe :-) Abyste se koukli na ty výše popsaný známky jděte do galerie sem. Dalším zajímavým zdrojem – i pro případný nákup je server www.motorcyclestamps.com Na něm si můžete prohlédnout hafo dalších světových známek s motorkami a pokud vás to chytne za srdce, můžete si je i online koupit.

Motocyklový deník. Kapitola 39. It was a long way to Růžená 2010.

Letošní cesta za ledovou plochou dráhou do Růžené bylo poněkud delší a komplikovanější. Původně se měla v Růžené jet první letošní tuzemská ledová plochá dráha zcela atypicky v pondělí navečer od 18 hodin! Pořadatelé slibovali umělé osvětlení a nevšední zážitek. Já se na to těšil jak malej kluk a dokonce jsem si na to v práci vzal dovolenou a domluvil se s kámošem Lubošem – fotografem, že tam spolu zajedeme. Taková podívaná při v šajnu reflektorů by byla určitě fantastická! Vše bylo oznámené s patřičnou pompou – viz článek zde. Bohužel nadešlá sněhová kalamita spolu s oteplením zhatila naprosto plány našich obětavých pořadatelů a závod musel být nakonec zrušen. No nic, říkal jsem si, podle kalendáře akcí byly další dva závody naplánovány na víkendy 6.-7.2. 2010 v Hamru (tam jsem ještě nebyl, ale určitě to letos napravím!) a o týden později v Růžené - viz kalendář akcí na stránkách www.speedwayfakta.cz . Tak jsem se domluvil s Luboše-fotografem, že tam společně vyrazíme i s ratolestmi (já s dcerou Laurou a on se synátorem Matějem).  Moje přirozená nedočkavost a zvědavost mě tento  pátek přiměla jen tak navštívit web české ploché dráhy tento čtvrtek a k mému úžasu a zděšení jsem na poslední chvíli zjistil, že se v Růžené jede o dva týdny dřív – právě kvůli ideálnímu počasí. No málem jsem omdlel – měl jsem totiž navíc na sobotu zamluvenou frekvenci ve studiu na domíchání naší nový desky, ale musel jsem to přesunout na neděli (naštěstí se to podařilo – díky Honzovi Balcarovi a skupině Švihadlo, která to vzala za mě). Jenže - nedalo se nic dělat – chápu, počasí je u tohoto sportu alfou a bez něj nelze v přírodních podmínkách, na které je u nás bohužel tento sport po pádu komunistických motoristických dotací odkázán. Jenže všechno nakonec dopadlo dobře. Kámoš Luboš-fotograf sice nemohl, protože musel jet na sever Čech za švagrovou, které se narodil potomek, ale k výletu jsem přesvědčil kámoše Luboše 2 – i se synátorem (pubiš – 19 let). A vzal jsem na výlet i dceru Lauru. Počasí se skutečně vydařilo – jako loni. Nádherná zima, k tomu sluníčko. Luboš má „čtyřkolku“, jeli jsme jeho vozem, což mělo samozřejmě vliv na kvalitu dopravy – žádný nervy na lehce navátejch či přimrzlejch silnicích. Do Růžené jsme dorazili před 13 h (oficiální začátek závodu) a stihli jsme ještě i zkušební jízdy na pneumatikách se šrouby místo klasických hřebíků. Poznatek: se šrouby se jezdí pomaleji. Mezi zkušebními jezdci byla i dívka – to se líbilo Lauře. Závod začal poměrně včas. Slibované bohaté občerstvení bylo ve dvou stanech – na každém konci hráze stál jeden. Návštěvníků bylo letos tak o polovinu až dvě třetiny míň než loni. Důvodem mohl být nečekaný přesun termínu závodu či neúčast špičky  českého ledového plochodrážního sportu – bratrů Klatovských, kteří ve stejný den bojovali o ceny v Rusku. No každopádně ať tak či onak, bylo odpoledne skvělým zážitkem! Krásně nás to vymrzlo a vyfoukalo. Laura si dala na místě párek, vypila mi celou termosku s čajem s mlíkem, kterou jsem jí jakožto starostlivý otec vezl z domova (kafe jsem tam neuvařil aby to mohla pít ona).  A cestou zpátky  si u pumpy koupila Magnum (jsem rád, že se to všechno obešlo bez nějaké „havárie“ :-) - kdo má děti, ví o čem mluvím…:-) Luboš i junior byli překvapení a nadšení.  Prostě super odpoledne. Kvůli mrazu jsme vydrželi do15 hodin a pak jeli domů. Fotky z akce najdete tady. Příští víkend se chystám do těch Hamrů – tam jsem ještě nikdy nebyl, proto jsem zvědavej. Měl by jet Luboš-fotograf se synem, zval jsem i Hynka z Black Dogs. Tak snad to vyjde a vše klapne. Pak bude další motocyklový deník. Těšte se. Výsledky závodů zde. A na fotky z Růžené se můžete mrknout tady.

Motocyklový deník. Kapitola 38. Recyklace starých kapitol aneb Moje příspěvky v ČMN.

Díky externí  spolupráci s Českými motocyklovými novinami, se sem tam seznámí i širší motorkářská veřejnost s některými zápisky z mého Motocyklového deníku. Pro shrnutí a připomenutí jsou níže odkazy na původní texty a fotogalerie (v ČMN lze samozřejmě umístit max. 1-3 fotky). Spolupráce de facto začala informací o Motogalerii v Koutě Petra Rundštuka (blog zde) a následným focením pro článek o švédském zimním vojenském speciálu Jawa (blog zde), který psal Petr Pour. Moje spolupráce funguje tak, že témata vždy nabídnu redakci a pokud je o ně zájem, tak zpravidla přepracuju svůj blog a doplním několika vybranými fotkami v tiskovém rozlišení. Redakce pak ještě případně ještě text zkrátí. Tak se například letos dostala do ČMN jaroměřská výstava Já mám motocykl (blog zde), vojenské historické motorky z přehlídky Bahna (celý původní blog s fotografiemi najdete tady), reportáž z motosrazu Iron Bikers v Chlumci nad Cidlinou (blog zde) či report z veteránského auto-motosrazu a závodů Novobydžovský čtverec (původní text a fotogalerie zde) anebo z akce Mikulášská prda Black Dogs LE MC (blog zde). Ve vánočním čísle 23. 12. 2009 vyšly dva „odlehčené“ články o motocyklu Járy Cimrmana (původní text zde) a 12kilu BMW motoru v hasičské stříkačce FOX III (blog zde). Příspěvek o motomši v Městci se dostala alespoň na web iČMN (původní text a fotky zde). Skeny článků najdete v galerii zde. Tak doufám, že úspěšně navážeme i v příštím roce a že moje zápisky a postřehy najdou uplatnění pro informaci a pobavení ostatních motorkářů.

Motocyklový deník. Kapitola 37. Mikulášská prda 2009 Black Dogs LE MC.

Občas si prý štěstí sedne i na vola, říká se. Moderním slovníkem bychom možná mluvili o jakémsi bonusu :-) Během pracovních záležitostí jsem se seznámil s Hynkem v kožené bundě s nášivkou Black Dogs. Zeptal jsem se ho, jestli je motorkář - no jasně že prej jo - a už to bylo! Pak jsme se potkali na pumpě cestou na Bahna 2009. Hynek je ovšem veledůležitá osoba -  de facto motorkářskej „papaláš“ :-) Je totiž viceprezidentem Black Dogs LE MC - a tak mě tenhle pátek pozval na tradiční akci klubu tzv. „Mikulášskou prdu“ – čili závody ve střelbě z libovolné pistole na střelnici v Praze v Čestlicích. Nabídku jsem samozřejmě rád přijal. Cesta do Čestlic byla trochu delší a poznamenaná pátečním provozem – kamióny a úprkem paďourů z Prahy na chalupy. Jeli jsme to hodinu a půl. Nicméně začátek byl o půl hoďky posunut a tak jsme všechno stihli. Black Dogs LE MC je uzavřená společnost a proto jsou fotografie z akce poněkud „zcenzurované“.  Respektuji jejich přání určité míry anonymity a výlučnosti. Nicméně ve fotogalerii tady najdete fotky z akce. Střílel jsme pro jistotu svojí Berettou 72 (ráže 22), ale nic moc. Tak jsem dostal aspoň cenu útěchy - plaketu a diplom za účast. Black Dogs jsou prostě profíci a já bych si měl občas zajít trochu zatrénovat :-) Každopádně to byla vydařená mikulášská :-) Web LE MC Black Dogs je tady.