Čekání na letošní sklizeň

NME Chart February 2007  Pokud bychom mluvili o loňské úrodě nových desek jako vinaři, určitě bychom hovořili o dobrém ročníku. Po (před)předloňském boomu nových (převážně kytarových) kapel (ať již britských či amerických tvářících se „britsky“ - Franz Ferdinand, Killers, Interpol atd.) zazářila svými debuty další vlna nových kapel jako Arctic Monkeys, Bloc Party, Kaiser Chiefs, Nine Black Alps, Maximo Park, Editors. To samozřejmě všichni víme. Ale je tady rok 2007 a teď se pomalu začínají objevovat nové singly/klipy, resp.alba. Aktuální stav dle hitparády NME, slovy klasika: „my sedět na větvi, z toho, co se to tam zase děje…“ :-)Namátkově z aktuální NME Chart (7.týden) -  Bloc Party mají nové album - to jsem zvědav. Jdu to shánět (v Bontonlandu ale asi ne). Zaujal mě skvělý  psychedelický klip The Glove od skupiny The Horrors (sakra, jak to, že tuhle partu je ještě neznám?), nová píseň od amerických Cold War Kids je ještě lepší než ta předchozí (naléhavý neuroticizmus pro Chocholouška par excellence) – ten jejich napůl akustický dřevní sound mě strašně připomíná začátky Oswalda Schneidera. Ostinátní figury s basujícím „walking“ piánem –  to je přesně ono! :-)Skvělá holčičí kapela (tedy téměř holčičí - mají bubeníka) z brazilského Sao Paola CSS se svým indie discem  (oni se sami nazývají sub pop) je prostě roztomilá a sexy! Přidám do linků, koukněte na ně. Novinka od Maximo Park -  klip Our Velocity (z připravovaného alba Our earthly Pleasures, které má vyjít 2.dubna) - super – hudebně zcela v jejich duchu. Vynikající Paul Smith (zpěvák) – bez něj by kapela nebyla nejspíš nic, ačkoliv má celkem zajímavý sound i osobité harmonické postupy. Celé to ale stojí na Smithovi (a bez něj by to padlo). Poprvé jsem Maximo Park zaregistroval z reportáže z Ibizy. Smith měl svojí šílenou patku a vlnou zastrčenou za uchem pod kšiltovkou, tak nevypadal na první pohled tak výstředně. Důvod, proč si vybrali pro své letní turné  kluby v baště taneční muziky na Ibize odůvodnil přibližně ve smyslu: „Všichni jezdí v létě na Ibizu, tak jsme se vydali za nimi, jim zahrát. Přece nemají pořád chuť jenom na taneční muziku.“  To mě mimo jiné inspirovalo kam si zajet na dovolenou – do té doby jsem měl Ibizu spojenou s Kevinem a Perrym (česky „Klub sráčů“). Bohužel rockový kapely tam loni v létě hrály jen poměrně krátce uprostřed sezóny na přelomu července a srpna v klubu Manumission. Já tam ovšem byl v druhý polovině červnu – smůla…:-)Kaiser Chiefs se zatím střídají o první příčku s poněkud „upocenou“ písničkou (na první poslech mi složení motivů připadá dost křečovité). Jejich soupeřem jsou suverénní Gossip. Neuvěřitelná kapela! A hlavně zpěvačka. Vizáží v duchu Alison Moyet (Yazzoo). Když jsem ji viděl v prvním videoklipu, který jsem zaregistroval,  pojídat megamegapizzu, málem mi popadla čelist. Korpulentní zjev zpěvačky s mocným hlasovým fondem a dirty disco sound postavený na basové figuře. Je to neurvalé, ale prostě perfektní!Počkáme si na letošní sklizeň. Zatím to vypadá dobře. :-)  Odkaz na CSS (než to dáme do links):  http://www.canseidesersexy.com/ 

Nestíhám...:-(

Sorry, sorry, sorry, ale nestíhám. Bohužel. Mám rozepsanou spoustu příspěvků do blogu, ale prostě pořád piluju a piluju a ne a ne to dodělat do publikovatelnýho stavu. Teda alespoň pro mě.Taky jsem dostal od Blanky pozvání na koncert do Retra 28.2., ale bohužel se nebudu moct zúčastnit.Tento týden by měla proběhnout postprodukce klipu a taky snad budeme mít termíny premiérového vysílání (pokud vůbec). V opačném případě využijeme YouTube nebo MySpace.Víkend jsem strávil pracovně na ranči. Bylo nádherně. Díky, tam nahoře! Pracuju na administraci "papparazzi" fotek v blogu. Fotka v pracovním dresu s pilkou nebo kladívkem vás určitě potěší...:-) Jen pro ilustraci aktuální blogařiny nasadím aktuální NME hitparádu, ale asi to ještě budu překopávat.

Made in USA 2 - Grammy 2007

Tři Toničky Špelcové čili Grammy 2007  Nemá cenu komentovat, co si za velkou louží jejich akademici odhlasovali a jak lobbovaly gramofonové firmy. Redhoti jsou sice pořád ještě jakžtakž rocková kapela, ale už vaří několik let ze stejné vody a zrovna Stadium Arcadium mě moc nebaví. Ty pomalý melodický "rádiovky", kterýma rozmělňujou genialitu ploužáku Under the Bridge mi začínají připomínat Mňágu a Žďorp (rozuměj: furt dokola to samý - to je konstatování, ne hodnocení či snad kritika - někomu se to líbí, někomu ne). Trochu úsměvná mi připadá politizovaná etuda s dívčí country kapelou Dixie Chicks. Před několika lety dobří američtí občané zase jednou uvěřili svojí spravedlivé válce (podobně jako při konfliktu ve Vietnamu) a každý její kritik byl tehdy nepřítelem státu. Teď je moderní kritizovat Bushe (ale to proto, že USA tu válku pořád ne a ne rychle vyhrát). Najednou přišly tři konverzačně neopatrný holky vhod. A protože cesty boží jsou nevyzpytatelné, spravedlnosti bylo učiněno zadost. Ostatně - nejsou Spojené státy zemí, kde je proklamována největší svoboda projevu? Jen nevím, kdy to bylo? Tenkrát nebo až teď? :-)  Pokud bych chtěl celou situaci po našem zlehčit, asi bych se neubránil příměru k filmu Anton Špelec…, anebo jakoby dostala např. „Dechová kapela Františka Mužíka z Ostrovačic“ (případná podobnost s jakýmkoliv existujícím hudebním tělesem je čistě náhodná!) cenu Anděl za písničku, ale proto, že se před pár lety zviditelnila prohlášením, že je „císař pán je vůl“ a teprve teď se zjistilo, že opravdu je.“ :-)Oživí to celosvětově zájem o country vůbec a prodej (download) desek Dixie Chicks? Přitom country má svoji skupinu posluchačů asi všude.  Pro mě tu ale je především jedna pozitivní věc - vystoupení Police po letech. Ne, že by přinesli něco nového (dvakrát do stejné řeky nevstoupíš) a i přestože se jedná především o comebackový kalkul (za 1. vydavatele  - nová deska – nejmíň živák - bude - o tom žádná! a za 2. promotéra, ale proto, že se opět ukázala síla jejich písniček - hudby pro lidi, nejen pro snoby a pro muzikanty, jak ji dělal Sting sólově. Jsem zvědavý, jestli jsou na pozici klasiků (viz např. odkaz na Roxanne u Arctic Monkeys) a oslovují svojí hudbou i mladší generaci. Pokud tedy vyrazí na turné, jsem zvědav, jak bude vypadat skladba návštěvníků koncertů. Pamětníci (rozuměj: dnešní 40tníci) dorazí nepochybně ve velmi hojném počtu, ale kolik asi procent přijde lidí pod 30?Jestli půjdu i já, to si ještě budu muset hodně rozmyslet. Já ty „vzpomínkové“ koncerty vlastně nerad.

Made in USA 1 - Jack Daniel´s Music

Jakákoliv akce, která podporuje kapely je záslužná. V tomto případě je řeč o Jack Daniel´s Music. To bylo super! Do finále se dostaly dvě skvělý kapely Atari Terror a The Switch. Porotě vůbec nezávidím. Neměla to určitě vůbec lehký. Mě ale v podstatě vůbec nezajímá, která skupina finále vyhrála. Já bych mezi nimi rozhodnout nedokázal - u mě to vyhrály obě, takže dostanou během následujícího týdne odkazy v našich linkách. Žádnou jinou "cenu" jim za sebe udělit nemůžu. :-) Ještě pochvalu, hoši: Jen tak dál. Hraje vám to opravdu moc dobře...:-)

Generace 79

Generace 79    Alex Švamberk vydal u nakladetelství Maťa sbírku svých článků o punku a spol. „Nenech se zas oblbnout“. Skvělý! Jdu si to koupit. Proč? Protože Alexe už tak dlouho znám? Vysloveně kvůli tomu ne, ale je to důvod, proč znám „ryzost“ jeho práce. Alex Švamberk je plus mínus můj vrstevník a tedy vlastně generačně punker. Někomu se to může nelíbit, může s tím třeba i nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím může dělat :-) V letech 1976-79 nám (jemu i mě) totiž bylo „-náct“ a to se počítá! Navíc punk za železnou oponou byl doslova politickým protikomunistickým postojem (vzpomeňte na tažení proti punku a nové vlně  počátkem 80. let). Alex Švamberk navíc je (byl?) aktivní hudebník. Má nebo měl post-industriální skupinu spojenou s experimentálním pohybovým tancem Tonton Macoutes (nevím zda ještě funguje). Švamberk - mezi známými důvěrně přezdívaný „Švambus“ - je ovšem především novinář - specialista na nekomerční rockovou scénu a jeho tvorba je nejcennější právě svojí generační spřízněností a tedy „historickou uvěřitelností“. Na idnes Ondřej Bezr v recenzi na tuto jeho sbírku rozhovorů a článků správně napsal, že jde o téma, k němuž má Alex vztah jak posluchačský, tak fanouškovský. Opomeňme tedy kosmetické chybky  v knižním vydání(překlepy), je to ryzí materiál o punku z tuzemského pohledu. A nějaká ta případná tisková chyba možná přináší do vydání ještě o trochu víc punkové autenticity. :-)))