Pocta KS

Pokud někdo umře, je to vždycky vážná věc/Pocta K.S.  Z toho, co se semlelo okolo smrti Karla Svobody, mám tak trochu pocit, že jsem se snad zbláznil…? Pokud totiž někdo umře, je to vždycky vážná věc a vždycky jsou lidi, které to zasáhne, které to bolí. A to hodně. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím. Bohužel,  tak to je.  Z úcty ke smutku pozůstalých jsem si v naší civilizaci a kultuře vytvořili pravidla formálního chování. Na pohřby nechodíme v křiklavém, ale spíš jednobarevném, resp. tmavém oblečení, nevyprávíme si tam vtipy a nesmějeme se, pozůstalým kondolujeme. A už vůbec si na místě nevyřizujeme účty -  nehádáme se  o dědictví a podobně. To až potom. Jak je tedy možné, že se pro média (nejen pro bulvár!) stala smrt známého skladatele senzací a pro někoho dokonce důvodem vyřizování osobních účtů? Nebudu ukazovat prstem, koho mám na mysli, musel by mi ten prst upadnout. Pár výchovných by si v tomto případě zasloužili úplně všichni.  Na závěr jedna – pro mě důležitá – poznámka. Ač jsem ani nechtěl, neunikl jsem smršti článků o Karlu Svobodovi. V žádném z nich jsem se ale nedočetl, že to byl génius silných kantilénových melodií. A to je dar od boha - nenaučíte se to a ani to nevysedíte. Jeho posedlost prací byla pověstná, ale bez talentu, inspirace a jedinečných melodických nápadů by to nestačilo. Byl to prostě Mistr. Má pocta, pane...

Vrtěti psem 1,5

Lekce z dějepisu aneb Vrtěti psem 1,5.   Na jednom webu jsem našel nádhernou věc – o tu se tady musíme podělit…:-))) viz o kus níže, ale nejprve si představme žáka např. nějaké střední školy s následujícím názorem na dějiny našeho státu:  Otec vlasti, Václav IV., vylezl na horu Říp, rozhlédl se a řekl. „Vidím město veliké, jehož sláva se bude hvězd dotýkat. Bude se jmenovat Praha a prezidentem bude nějaký Havel!“. Bohužel, Václava IV. nechali v Kostnici zavraždit husité a proto jsme přišli o Polsko a tudíž přístup k moři. Co vy na to? :-))) A teď ta zmiňovaná ukázka z webu:„Kapela Shoenfelt je soubor, jež vznikl v roce 1995 seskupením bradfordského rodáka, hudebníka, básníka a spisovatele Phila Shoenfelta s českou kapelou Southern Cross.“  Zde fakta:Phil Shöenfelt přijel do Prahy poprvé v roce 1994 (seznámil jsem se sním přes Jirku Neumanna dnes DJ 80´s - tehdy Rádio 1) a dvakrát zde vystupoval v doprovodu hudebníků z Tiché dohody – (pouze hudebníků TD – tedy bez Blanky!). Z prvního turné vznikl záznam závěrečného koncertu v pražském Bunkru (Phil Shöenfelt with Tichá dohoda Live in Prague, 1994 – Bonton). Skupina Southern Cross vznikla o tři roky později (album Blue Highway, Indies Records - 1997) nejprve s druhou rytmickou sekcí Tiché dohody (tehdy Vláďa Pecha, Michal Koval), kteří s Philem absolvovali v dresu TD druhé české turné. Pavel Krtouš a Jarda Kvasnička (kteří předtím na přelomu roku 1994/5 z TD odešli) se později znovu k Philovi přidali (ještě s Pavlem Cinglem). Abych udělal konec jakýmkoliv spekulacím o našich vzájemných vztazích: společný dvojkoncert Blanky a Phila v Retru doporučuju. Šlo mi zde jen o fakta. Philovy stránky ostatně najdete již od začátku ledna v našich odkazech - koukněte na ně. Momentálně dokončil v Berlíně natáčení se skupinou Fatal Shore (zajímavá muzika). Tímto mu chci taky poděkovat za korektury textů pro W2.

Anno

Komu se nelení, tomu se cenění – Anno, Nova.  V neděli jsem částečně neunikl dalším cenám – vyhlášení nejoblíbenějších entit Novy Anno. Nesledoval jsem to celé, ale zaregistroval jsem je při obligátním večerním „přepínání“, tak jsem vzorek zkouknul. Samozřejmě mě zaujala a pobavila moderátorská dvojka Suchánek + Genzer a hlavně to, že vystupující zpěváci/čky zpívali naživo – včetně doprovodné kapely (žádnej halfplayback!). V tom vidím opravdu kvalitativní posun (možná pod vlivem Superstar – kterou, jak známo jinak zrovna moc nemiluju). Například Janek Ledecký, kterého jsem v krátkém vzorku viděl a slyšel, byl naživo v televizi super. (Flashback: Připomnělo mi to výročí jednoho Pardubického rádia v 90.letech, kdy při jeho sólovém akustickém vystoupení zpívalo celé náměstí sborem. Musím přiznat, že z toho až trochu mrazilo v zádech a atmosféra byla taková, že to patří mezi moje silnější zážitky z naší hudební scény). Každopádně si tím hraním a zpívaním naživo u mě Nova napravila dojem ze silvestrovského faux pas. Chválit S+G je nošením dříví do lesa – ti dva maníci mají prostě dobrou karmu a zavděčí se jak lidu, tak rýpavému intelektuálovi, což jim lze opravdu jen upřímně závidět. :-) Novácké kategorie nekomentuju, protože Novu sleduju (kromě zpravodajství) pouze v případě, že je na ní nějaký zajímavý film. Dneska jsem se ale dočetl, že nejoblíbenějším moderátorem Novy byl zvolen Leoš Mareš. Proč ne? Má správně rozdaný karty: je to vážně frajer – a ještě k tomu umí (teda moderovat – o jeho hudebních pokusech v této souvislosti raději taktně pomlčím – tam by to ode mě parádně schytal! :-). I když klasik by asi klidně řekl „S takovymhle ksichtem vlastně nepotřebuješ umět nic …“ :-)  PS. Nova má u mě ještě stále rozepsanou úvahu na téma jejich silvestra z Václaváku. Jjestli to nějak v dohlednu dopíšu, tak to sem byť se zpožděním ještě dám. Všechny mega katastrofy totiž stojí alespoň za zmínku. Od zkázy Titaniku přes tsunami až po ten poslední silvestr na Nově… :-)

Ceny Óčka

Ceny Óčka – pro mě příjemné překvapení.  Jak jsem již zmiňoval, všichni rozdávají ostošest nějaké ceny. Herci, filmaři, sportovci a samozřejmě i hudebníci. Jen v naší branži je toho spousta. O cenách časopisu Filter viz blog níže. Tento pátek se v Lucerně předávaly ceny naší „MTV“  a musím říct, že mě svým pojetím příjemně překvapily. Nebudu se zabývat dramaturgií koncertu, protože na Óčko zas tak často nekoukám a předpokládám, že vycházela z jejich programového schématu. Co se nominací cen Óčka týče – u těch domácích jsem byl celkem v obraze, ale ty zahraniční mi připadaly trochu stylově nesourodé (například nominace kapel - formace Gnarls Barkley vedle Redhotů - mi přišla poněkud „strakatá“, ale asi to jinak nejde - a bude to nejspíš programovým schématem, resp. nějakými hitparádami – a ty opravdu detailně neznám). Co se mi líbilo moc, byla dramaturgie večera: moderátoři (v těch fráčcích jim to slušelo víc než v běžném oblečení :-) a taky obě scény do L. Přestože by někdo mohl namítnout, že se jednalo o „elegantně“ jednoduché (rozuměj: levné) řešení (hlavní stage pro kapely a po levé straně přidané konferenciérské pódium na předávání cen), byla tato úsporná jednoduchost ku prospěchu programu večera i atmosféry. Ofrakovaní moderátoři z Baráže působili díky formálnímu oblečení s větším nadhledem a jejich úvodní proslov ve smyslu: „nebudeme se vykecávat, měříme si čas, ať hrajou hlavně kapely“, bylo doslova živou vodou na moje skeptické očekávání. Žádná zdlouhavá nuda se nekonala (opět vynechám hodnocení programové skladby večera – to je z tohoto hlediska irelevantní). Rychlé vyhlášení cen bez dramatických entreé a nudných rádobyvtipných sekvencí (viz Český Slavík) a střídání účinkujících a navíc naživo (to bylo mimochodem taky velmi dobře zvládnuté po technické stránce – jediným kiksem byl výpadek mikrofonu  Tata Bojs v polovině první písně. Škoda – tohle samozřejmě nepřeju nikomu). Neodpustím rýpnutí do Pehy – „hodné“ slovenské pop kapely se zpěvačkou – do očí (i uší) bijící kopie Tiché dohody (a to včetně stejné kytary Godin, jakou má Blanka). Tak ani nevím, jestli se ke své předloze kolegové ze Slovenska hlásí, či ne, anebo jsou jen produktem své pobočky firmy (Univesal, myslím - že ano?), aby zabrali „uvolněné“ místo na trhu (i v Čechách). Člověk by málem zatlačil slzu: kdepak mohla Tichá dohoda dneska být, mít stejnou podporu gramofonové firmy a kdyby......??? :-) Ale jak známo: nejsi prorokem ve vlastní zemi. :-) Co by mě ještě taky hodně zajímalo – a souvisí to právě s programovým schématem Óčka: kdo byli ti lidé v hledišti? Kdo vlastně Óčko sleduje a jakou si tady vytváří subkulturu?