Křest CD EP a klipu The Ghost Train - 30. září, klub Vagon

Tak jsme konečně pokřtili klip a CD EP The Ghost Train ve Vagonu. Fotogalerie a nějaké video bude do konce víkendu. Zatím se můžete podívat na fotky od Honzy Průši z Musicserveru sem. Koukal jsem, že Vojta Filčev se přidal ke kapelv image a taky oblékl bílou košili :-) Klip se líbil, CD jsme zlili bohemkou a po hostujícím Tibetu odehráli vlastní set. Na závěr se přidal Honza Ponocný v Sign of Fire, Information Overdose a Face Next Door. Reakce publika byla nadšená! Už se těšíme do Šumperka! Článek O. Bezra ke klipu na idnes zde. Od pátku 2. 10. bude rozhovor a krátká reportáž z akce na webu TV Alternativa zde.

Jak se natáčel videoklip The Ghost Train

Že se bude muset natočit k nový desce nějakej videoklip bylo od začátku jasný jako facka. Osobně jsem měl v hlavě námět na titulní píseň z prvního singlu Offerings to the God of Speed, ale videomaker, který mi byl doporučen jednou známou, se mi nejdřív vymlouval na maturitu na střední umělecký škole a pak mi koncem června oznámil, že jede na celý prázdniny do júesej – čili loď. A nezbylo než shánět videistu jinde. Pak jsem náhodu potkal Vojtu Filčeva. Vojtu jsem de facto poznal už před dvěma a půl lety, když se natáčel klip k Information Overdose s Jakubem Vansou. Vojta studuje taky filmovou školu v Písku. Tenkrát nám natáčel dokumentární sestřih „Making of…“ – viz tady. Vojta zajásal, že něco natočíme. Nechal jsem mu tedy přednostně rough mixy většiny novejch skladeb ať si vybere a on si nejdřív zvolil Rockabilly Queen. Musel jsem mu ale vysvětlit, že pokud se u nový desky uvedeme tímhle klipem už navždy nás budou mít zařazený v kategorii rockabilly – a to opravdu nejsme. Nakonec padla druhá volba na The Ghost Train. Vojta přišel s nápadem použít starý tramvaje z historickýho muzea DP ve vozovně Střešovice. Nechali jsme volný pole mnohoznačnosti anglického výrazu "train"  - vlak, ale i vůz nebo chcete-li tramvaj či metro. Kdyby vznikal scénář na klip současně s písní, možná bych i změnil slogan v textu "I was late so I took last train at midnight" (zpozdil jsem se a tak jsem jel posledním vlakem o půlnoci) za "last tram", ale je to fuk. Stará tramvaj má romantiku, navíc jsme si vzpomněli na historický tramvaje, jaký jezdí v San Franciscu. Postupným brainstormováním s Vojtou jsme dospěli k nominaci Blanky a Kristiána do klipu. Synopse -  vzpomínky na dětství -  jak s maminkou procházím noční muzeum -  ztratím se a pak zpátky do současnosti. Blanka zde hraje matku a Kristián mé alter ego o 30 let mladší. Termín natáčení se několikrát posunul. Každopádně nakonec se vše realizovalo a proběhlo během dvou nocí v prvním zářijovém týdnu.  Vojtova vize se soustředila na nádhernou lokalitu muzea DP ve střešovické vozovně s exponáty snad všech používaných typů tramvají, trolejbusů a autobusů. Muzeum DP mají pod palcem nadšenci, kteří tady dávají do kupy staré vozy. Většina z nich je taky v pojízdném stavu. Ve všem nám (Vojtovi) vyšli vstříc, včetně noční frekvence v muzeu – má prosklený strop před setměním se tu nedá točit noční scény – i při dalším exteriérovém večeru, kdy jsme natáčeli jízdu v noční Praze. Kluci se zúčastnili jen první frekvence. Wendy přitáhl svoje retro rototomy a když pak padly naše stíny na zeď, vzpomněl jsem si na klip Boys Don´t Cry od the Cure. Vyfotili jsme se tak na obal desky, ale do klipu jsme to nepoužili. Bylo by to moc okatý :-) Vojtův záměr byl natočit klip ve stylu „noir“ – tedy černobílý temný film. Nalíčení na mrtvolně bílou vypadalo hrůzostrašně. Bál jsem se, že budeme vypadat jako Addams family, ale v černobílém klipu to překvapivě vůbec nevadí. Kristián zahrál výborně – uvidíte brzo sami. Jen jsme ho museli hlídat aby náhodou nezničil model tramvaje (stojí přes 1800 Kč!). Končili jsme ve 4 ráno – dovedete si nás představit druhej den v práci. Možná proto kluci odpadli z druhý frekvence ve čtvrtek. Moje turistický fotky z prvního dne jsou tady. Oficiální fotky Karla Šustera tady. Druhý natáčecí večer byl ve čtvrtek. Místo Blanky, Kristiána a kluků dorazila „holka z obalu“  Rockabilly Queen – Evička. Ta vnesla do natáčení trochu noblesní image – ale to ona vždycky :-) Jezdili jsme tři hodiny noční Prahou za velikého zájmu zahraničních turistů. Myslím si, že kdyby Dopravní podnik vypravoval v turistické sezóně takovouhle tramvaj, byla by to pro turisty velmi vítaná atrakce. Dojeli jsme přes Klárov, nám. J. Palacha, Karlův most, Národní divadlo a Výtoň do Nuslí na nám. Bří. Synků, kde je kolemdokola okruh – slepá kolej, na níž jsme mohli zastavit a dotočit některé záběry – Evička s kufrem jak od ní odjíždí tramvaj, já na kolejích a vzdalující se tramvaj atd. Protože jsme byli unavení, zapadli jsme do nějaké internetové kavárny na rohu, abychom si dali kafe. Teprve potom mě zase nalíčili na bílo. Vrátil jsem se do kavárny a prohlásil, že v tom kafi muselo něco být, že se mi udělalo špatně. Servírka se na mě podívala, vytřeštila oči a začala mi nabízet kafe nový. Tak jsme se zasmáli a šli ven natáčet. Tenhle večer nebyl tak dlouhej. Končili jsme o půlnoci. Tramvaj byla pronajatá jen na 3 hodiny. Víte co mě napadlo? Když se jezdí na proud v trolejích, tak se vlastně nepozná žádná spotřeba phm a je tedy jednoduchý si jen tak „vyjet“ :-) Fotky z druhý noci tady. Ofiko fotky Karla tady. A na Musicserveru vyšla fotoreportáž z natáčení tady. 

Dětský den v Muzeu na Demarkační linii, Rokycany. 5. září 2009.

Chlapíci, kteří pořádají akci Bahna (viz blog Kapitola 28 a fotky z letošní akce tady) mají v Rokycanech jako základnu Muzeum na demarkační linii. Každoročně tady pořádají několik akcí pro veřejnost. Zpravidla s přehlídkou jimi vlastněné techniky a nějakých bojových ukázek. Letos se podzimní akce konala v sobotu 5. září a díky tomu, že jsme se seznámili na Bahnech mi poslali taky pozvánku. Vzal jsem s sebou starší dceru Lauru, protože v pozvánce stálo, že tam bude i program pro děti. Laura sice cestou do Rokycan kňourala na zadním sedadle kdyže už tam budeme, ale na samotné akci byla velmi zaujatá a  nakonec nadšená. Bála se sice, že bude tank střílet, ale nakonec jsem ji nemohl odtrhnout od paintballové střelnice :-) Program se skládal z ukázky taktiky v paintballu, ukázky bojů na podkarpatské Rusi v roce 1939, ukázky Policie ČR, poté následovala nejatraktivnější část – defilé vojenské techniky z muzea a pak ještě měli akci hasiči, ale to už jsme se loudali kolem buřtstánků a pomalu mířili domů. Vojenský vozový park, který nadšenci v muzeu mají je úctyhodný a především funkční. Je tady k vidění spousta „slavných“ vozidel -  náklaďák z filmu Tobruk, film z nového filmu o zbloudilém polském tanku z invaze v roce 1968 atd. Fotky z akce jsou tady.

Sběratel 2009. PVA Letňany.

Pracovní povinnosti mě v pátek zavály na veletrh Sběratel, pořádaný domovskou firmou kámoše Heinricha (viz výstava wu-wei). Letos se veletrh poprvé konal v Letňanech (protože levé křídlo na holešovickém Výstavišti lehlo popelem). Letňany mají komfortnější příjezdovou a parkovací plochu (ovšem placenou - kilo za auto!). Návštěva na téhle akci ve mně budila zpočátku trochu nedůvěru, ale na místě se mě zmocnilo nadšení pro sběratelství všeho druhu! Protože obrázky řeknou rychleji a mnohem víc než můj popis, jděte do galerie sem a podívejte se, co všechno bylo v Letňanech k vidění. Jen namátkou: sbírka známek s hollywoodskými hvězdami (od Marilyn Monroe přes Jamese Deana až po Arnolda Schwarzeneggera), staré a exotické bankovky – z cookových ostrovů, třetí říše nebo ty naše porevoluční, spousta filatelistů – známky, pohledy, mince, medaile, telefonní karty, minerály, různé kuriozity (např staré gramofony či žetony do kasin v Las Vegas s podobami zakladatelů či Celine Dion, která tam mívala angažmá). Určitě zajímavou investicí byla ve zlatě vyražená replika nejslavnější a nejdražší známky světa Modrého Mauricia (kazeta za 9 respektive 13 tisíc Kč). K vidění bylo i několik aut. Já bych mohl sbírat kytary, zippa nebo motorky - to si klidně dovedu představit. Na místě jsem neodolal a koupil alespoň balíček 50 známek z celého světa s obrázky motorek... :-)

Motocyklový deník. Kapitola 32. Moto Soukup aneb nová přední guma na Marauderovi.

Je to nějakou dobu, co jsem sebou před dvěma lety fláknul v levotočivý zatáčce v serpentýnách pod Mukařovem a od tý doby mám v hlavě nějakýho brouka – prostě problém naklápět levou zatáčku. Aspoň jsem si to myslel a považoval to za psychickej blok, kterej vzniknul šokem z pádu. Taky jsem měl pocit, že se to musí časem srovnat. Prostě že jsem jen normálně připo…nej a že až mi otrne, tak to bude zase v poho. Je teda fakt, že jsem do zatáček jezdil pomalu jak kokot. Dokonce mě občas nějakej plechovkář potroubil :-) Jenže - jak říká klasik Mulder: pravda byla někde jinde. Kámoš fotograf Luboš mě při návštěvě motosrazu v Chlumci vyvedl z omylu. Nejdřív to do mě v první zatáčce málem šoupnul, pak se mě sugestivně zeptal, jakže to se svojí mašinou mám a jestli by si jí moh projet. S tím jsem samozřejmě souhlasil. Luboš na ní skočil, zmizel v zatáčce a docela dlouho se nevracel, až jsem začal bejt trochu nervózní. Ne, že bych se bál odcizení – pominu-li, že jsme kámoši, jeho banďour 12kilo tam stál jako „zástava“ – ale spíš jestli ho taky náhodou jankovitej Marauder někde nevyválel. Ale za chvilku se ozval za obzorem bubl dvouapůle a cvakání řadičky a za moment se Luboš zjevil v zatáčce. Podle jeho zkušenýho vyjádření se Marauder vlní jako jawka a buď jsou hnutý vidle nebo rám. Nemusím říkat, jak ve mně hrklo. Naštěstí jsem se s tím v neděli po telefonu svěřil Sherrymu a ten naopak kontroval, že to jemu dělalo VéeFeRo a že to byla jen přední guma. Po výměně prý zase Honda seděla a vodila do zatáčky jako nová. Nezbylo než vyrazit za odborníkem. Navštívil jsem tedy nejbližší motoservis Moto Soukup v Jičíněvsi. Po krátké prohlídce se Zbyněk Soukup přiklonil k Sherryho teorii (muselo to pořádně zadunět, jak mi spadnul kámen ze srdce :-) a objednal mi novou gumu (domluvili jsme se, že ne Dunlopku – kvůli ceně) a ať se za týden stavím si ji nechat přehodit. ¨Jak jsme řekli, tak jsme udělali. Za týden jsem se dovalil a mechanik Leoš mi gumu přehodil. Leoš má naštěstí stejnou mašinu – teda jeho táta -  a tak mi jí po přezutí ještě projel. A dle jeho názoru je všechno v pohodě. Tak jsem zaplatil a poděkoval, naskočil do sedla a vyrazil do Slovče. A světe div se – motorka opravdu jela jako nová. Drží stopu a do zatáček vodí jako z partesu – i do tý problematický levý. Předtím jsem si myslel, že na záplatách se motorka houpe, protože za ho… stojej ty záplaty na silnici. Ale teď mašina drží stopu záplata-nezáplata. A přitom původní Dunlopka byla sjetá maximálně na 70 procent. Jenže Leoš mi po svlíknutí ukázal nepravidelně sjetý plošky – od drsnějšího brždění. No, jsou to zkušenosti….. Každopádně jsem rád, že to bylo jen tou gumou a budu si na to už dávat bacha. Užíval jsem si celej víkend a strávil každej den alespoň odpoledne v sedle. O tom ale v dalších kapitolách. Fotky z návštěvy v Moto Soukup zde.