Motocyklový deník. Kapitola 25. První letošní Dragday v Hoškovicích.

Na první letošní dragday v Hoškovicích jsem se těšil a to jsem asi neměl, protože jak už to tak bývá, přílišná očekávání končí zklamáním. Ne snad, že by mě na Hoškovicích něco zklamalo, ale prostě jsem si asi měl vymyslet nějakou obměnu programu, protože se vše odehrávalo dle již ověřeného scénáře a tak to byla jaksi nuda. Všechno probíhalo dle obvyklého scénáře: výjezd směr Hoškovice, dojezd na letiště, čumenda a to bylo jaksi všechno. Nějak jsem z toho nebyl nadšenej ani nevím proč, takže jsem se po necelý hodině sbalil a vyrazil zase zpátky do Slovče. Oproti poslednímu výletu, kdy jsem sjel a ztratil se na silničkách kolem Sobotky tomu chybělo nějaký vzrůšo. Minule jsem sice nedojel, ale bloudění, vztek a kletby do zavřený helmy při hledání správný silnice byl vlastně docela zábavný a rozhodně mi z týhle vyjížďky dodneška utkvěl silnej zážitek. Osvěžujícím zpestřením této vyjížďky byla moje rýma, kvůli níž jsem musel co 20-30 minut stavět, zanadávat, sundat helmu a mocně se vysmrkat. Jinak jsem s sebou tentokrát měl Zuzanu abych nezabloudil – Zuzana je moje nová navigace a přestože už má celou fotogalerii a dokonce i připravenou Kapitolu Moje první jízda se Zuzanou, ještě pořád jsem ji nedopsal, tak ji sem umístím později. Ale fotogalerii už si můžete prohlídnout předem tady. Ještě je potřeba pochválit i sprdnout pořadatele za značení trasy k letišti. Cedule a šipky byly po městě nepřehlédnutelný a bylo jich celkem dost (viz fotogalerie), ale na poslední odbočce kolem hradu (nebo co to je) – tedy na tom poslední a skoro nejdůležitějším místě - šipka chyběla. Že by ji snad někdo schválně ukrad…? Samozřejmě jsem přejel a se mnou spousta jinejch motorkářů. Dalším plánovaným zábavním bodem programu vyjížďky mělo být focení. Měl jsem s sebou totiž svůj epesní novej foťák (dárek k narozkám od mojí úžasný ženy) – zrcadlovku 10 Mpix s 18násobným optockým megazoomem a dvojitým stabilizátorem obrazu Fuji a těšil jsem se, jak si s ním parádně zablbnu. Jenže právě naopak – s foťákem to ještě neumím a tak jsem fotil spíš zkusmo – zoomoval jsem s startující letadlo atd. Největším zážitkem pro mě byli: 1) partička u vjezdu, která prodává lístky – příště si je musím vyfotit. Jsou to pořád ti samí a poznal jsem je podle kérování. 2) mě potěšili Dragster Ultra fans ve vyhrazené zóně ve svých oranžových tričkách – jednoho jsem požádal o detailní foto nápisu na zádech – viz fotogalerie. Taky jsem – možná spíš vlastní slepotou – poprvé viděl u Dixi hajzlíků cisternu s vodou a plechový žlaby s kohoutkama na mytí rukou (bylo tam i mejdlo!). Tak tomu říkám luxus! :-) Ale hlavně hygiena. Přehlídce mašin na parkovací ploše jednoznačně vévodil nový Ural se sajdou, rezervou, 2W drivem, lékárničkou a tažným zařízením – no paráda! A taky bylo kolem něj nejvíc čumilů. Zvláštní pozornost jsem věnoval tentokrát airbrushovým ozdobám. Když jsem dorazil, stihnul jsem ještě akorát rozjezdy a Ottu Knebla a po nich přišli na řadu sprinty příchozích (rozuměj amatérů) na sériových strojích. To mě nebavilo, tak jsem si obešel depo a nafotil areál z druhé strany. Luboš, který laškoval s tím, že taky dorazí, měl bohužel práci a mě to tam přestalo bavit. Věděl jsem, že v mimoni je tuningovej sraz plechovkářů, ale ještěže jsem se tam nerozjel. Jak jsem se totiž dozvěděl v pondělí, chtěli prý vstupný 5kilo za auto a 4kilo za osobu – no to se asi pos…..! Cesta zpátky proběhla celkem normálně, nedostal jsem se do žádný „situace“, ale jel jsem opravdu volně 80-90km/h. Kilo jsem dal jen jednou.Myslím si, že je čas na změnu. Příští víkend si zajedu do Hořic, tam jsem ještě nebyl :-) Jinak veškerý informace o dragsterech atd. najdete na oficiálním webu www.dragster.cz

Motocyklový deník. Kapitola 24. Motomše Městec.

Už loni jsem viděl někde v televizi, že si motorkáři nechali od faráře odsloužit mši za dobrou sezónu. V pevnosti Josefov pak byla na podzim mše za ty, kteří mají někde u cesty pomníček. V sobotu 25. dubna se od půl 11 konala v Městci Královém – tedy „u nás“ opět mše k začátku sezóny a pan farář požehnal motorkám svěcenou vodou. Fotky najdete v galerii zde. Zúčastnilo se hafo mašin – převážně chopperů a taky zástupci klubu vojenských historických vozidel ze 2. světové války.

Fotky z Brna na serveru časopisu REPORT. Recenze Underpopu na Muzikusu.

Tak to byl fofr! Včera jsem se domluvil s Reportem, že jim pošlu fotky od Karla Šustera z brněnskýho koncertu a dneska už tam byly! Mrkněte se sem. U nás budou ve fotogalerii asi o víkendu.Jinak vyšla ještě jedna recenze k UNDERPOPU - tentokrát na serveru Muzikusu. Napsal ji Roman Jireš. Mrkněte se sem.

2Wings on tour – Metro Music Bar, Brno 16. dubna 2009

Takže: nejsme žádný kecálisti a vyrazili jsme po natočení druhý desky – čili s dostatkem materiálu na samostatný hraní – na dlouho očekávaný a slibovaný klubový turné. Teda - pokud se naše dva testovací jarní koncerty v Brně a v Pardubicích tak daj nazvat :-) Včera jsem vyrazili poprvé a to do brněnskýho klubu Metro Music Bar. Celou akci organizoval Jirka Pichl – agentura Wap Doo Wap a Jura Štefl z Tibetu, kteří si s námi i pohostinně zahráli – čímžto jim dlužíme revanš a vidím to na nějaký pražský konceet na podzim. Jirkovi Pichlovi patří velká pochvala a dík za perfektní a důslednou organizaci i reklamní a PR podporu akce. Což je ale u něj ovšem samozřejmý, protože je to zkušenej profík. Cesta do Brna měla jedinou nepříjemnou zpomalovací část a to na cca 50 kilometru, kde bylo zúžení. Ale pak jsme dorazili do Brna v půl 5. Jen díky navigaci jsem nejdřív sjeli na exit na Břeclav (nechápu) a když jsme byli už v centru, motali jsme se pořád kolem cíle, ale bohužel systém jednosměrek nám nedovolil zajet do cílové ulice - naštěstí za námi jel Jura s Jirkou, takže nás nanavigovali oni. Metro Music Bar se nachází v Poštovské ulici v centru Brna. Je v nádherné funkcionalistické památkově chráněné budově a má skvělou atmosféru – to i díky interiéru (viz fotky).V klubu s námi opět hostovala i Blanka. Po zvukovce jsme pokecali se známými, objevil se náš německý manažer z devadesátých let Petr Procházka, za Blankou se stavil Jarda Kronek z Kernu a galantně přinesl květinu. Zázemí a šatna bylo taky super, takže jsme měli veškerý komfort. Kluci z Tiubetu začali v 9. Vzhledem k tomu, že jim bubeník „utekl“ k Supportům dali v pohodě 45-50 minut. Naživo je to zajímavá a hudebně kvalitní parta – určitě je s námi uslyšíte nejmíň v Praze. My pak šli na řadu lehce po 10. Nebudu se tady nijak obsáhle rozepisovat, co se dělo, ale stručně a jasně – byl to mazec až na doraz! Vůbec nechápu, kde se to v nás vzalo a že to v našem věku ještě vydržíme :-) Řezali jsme do toho jako hluchý do vrat. Wendy exceloval a mlátil do bubnů jako šílenec. Sherry bublal, duněl a hučel na basu přes výbornej zapůjčenej apoš Allien Krueger a mě se dobře zpívalo. Odezva publika byla velmi vstřícná a pozitivní i na věci, který vůbec neznali. Dali jsme i čtyři nový (po brněnsku) „vály“ – Offerings, The Hill, Ghost Train a Rockabilly Queen. Pak jsme pozvali na pódium Blanku, což samozřejmě všechny přítomné uvedlo v nadšení. S Blankou jsme zahráli společné věci z 3bees Sessions (The Rainmaker, The Beatles and the Stones), pak mimo jiné i dvě věci z její první sólový desky „Už tě dlouho znám“ a „Neviditelná“. A z dohodovských archivů Come 2gether, Má duše se vznáší, Vánoce Osamělých srdcí, Víru (Blanka sam s pianem) a na závěr I´m Free. Uf! A bylo toho hodinu padesát. Nekecám! Cesta zpátky byla ve znamení únavy a několika kafí u pump cestou. Do Prahy jsme dorazili v půl čtvrtý a já usnul až ráno v 8. Moje turistický fotky z akce najdete zatím tady. Fotky od Jirky Pichla tady. A že nekecám - tady jsou videa z koncertu - The Ghost Train, The Hill, Alan Freed. V průběhu následujícího týdne dáme oficiální videa do sekce a fotogalerii od Karla Šustera – ten vyrazil s náma taky.

Ještě jednou k Underpopu. Deník.

Tady je rozhovor k reedici Underpopu od Michala Bystrova v Deníku.