Berlin, Berlin!!! Sobotní 21 aneb (velmi dlouhá) Prodloužená na place.
Posted by dan022 at February 24, 2008 11:19pm
Sobota byla hlavní natáčecí den. Protože měl ale zbytek kapely teprve dorazit, rozhodli jsme se využít dopoledne pro playbacky se mnou. Vstávali jsme v 7, hygoška, v 8 snídaně a hurá do města točit!
Kamera byla po včerejším rozostřovacím výpadku vyladěná, ale pro jistotu s sebou berem notebook, abychom mohli dělat bezprostředně „kopr“ záběrů a případně něco opravit.
Jedeme točit do S-Bahn. Nasedáme na Schönhauser Alle a jedem na konečnou do Pankowa. Točíme za jízdy. Máme štěstí, že dopolední S-Bahn není natřískaná a tak slušně žádám sedící, aby nám uvolnili sedací box a mám ho pro sebe. Jen občas někdo přistoupí a vleze do záběru, ale to nám dělá příjemně živou atmosféru.
V Pankowě točíme na peronu. Ivan má záměr mít na pozadí přijíždějící, zastavující vlak, vystupující lidi a odjíždějící vlak. Díky vývěsním tabulím s časovými údaji máme dobrou informaci, kdy vlak dorazí do stanice a podle toho časujeme spouštění playbacků.
Když se Ivan nabažil Pankowa, vyrazili jsme zpátky do centra na U-Bahn přes Alexanderplatz. Tam využívám pauzy a jdu nahoru na cigáro. Marcel šel se mnou a blejsknul tu „děsnou“ dédéráckou fotku s TV věží na pozadí.
Zpátky v U-Bahnu a jedem dál točit. V 11 píše Sherry, že už jsou tady a čekají u Schonhauser Alle. Tak se vracíme pro ně, protože teď de facto začne to hlavní.
Sherry má v autě navigaci – naštěstí – a ani se mu nepodařilo udělat si vyhlídkovou jízdu přes Polskou hranici. Jeho navigace má taky specialitu: nemá českou mapu, takže mu naskočila až za Cínovcem :-) Ale na cestu do Berlína k hotelu to bylo přesně ono.
Kluci byli nakonec ve vedlejší ulici, ale dohledání hotelu netrvalo ani deset minut. Jsme kompletní (včetně Karla Šustera), koukáme na první záběry ze včerejška a ve 12 vyrážíme do akce. Máme skvělý počasí – je teplo a téměř slunečno, takže 9.února můžeme točit na ulici v sakách, což sedí k image klipu.
První stanoviště: opuštěný zavřený buřtstánek Berliner Currywurst pod konstrukcí nadzemní dráhy u stanice Schönhauser Alle. Místo vybral Ivan – je to eklhaft, ale má to svoje kouzlo – trochu „poorboy shuffle“ – vzpomínáte? :-)
Ivan přerušuje natáčení, když Wendyho chytne křeč do ruky a pokračujeme na místo včerejší první kamerové zkoušky u Památníku berlínské zdi. Tam opakujeme včerejší filmovací manévry malým přerušením – uprostřed natáčení za námi přišel nějaký pán z Památníku berlínské zdi, ale ne aby nám něco zakázal, jen nám dal vizitku na tiskového manažera a požádal nás, že archivují všechno, co se u zdi děje. Takže jsme se tímto vlastně nechtěně zapsali s naším klipem do historie Zdi :-). Sluníčko mezitím vyšlo naplno a udělalo skvělý osvětlení našich „kulis“ (to by nezmákli ani na Barrandově :-). Končíme natáčením z jedoucího auta a máme dost a jedeme na obědovou pauzu a „kopr“.
Záběry jsou OK a my vyrážíme po půlhodině k pomalovaným pozůstatkům berlínské zdi, což byla další Ivanova vybraná kulisa. Namístě ale přišlo značné rozčarování. Disneyland včetně stánku s upomínkovým předměty /vlaječky DDR, vojenské čepice a další kýče +publikace), kde prodávala Vietnamka… Chvilku postáváme, očumujeme, pohulujeme a nakonec jedeme pryč. Tak takhle ne, Helmuti, tohle nebrat – to smrdí přitroublou recesí růžovýho tanku a pražských stánků pro turisty s ruskejma ušankama!
Při včerejší večerní okružní a obhlížecí jízdě městem jsem narazili na svítící Friedrichstadtpalast a moje okamžitá asociace na Ein Kessel Buntes mi vnukla nápad, točit tady s neónem Friedrichstadplastu v pozadí. Na to ale potřebujeme tmu, takže nejmíň šest nebo sedm hodin večer.
Jak jsem již psal níže v deníku gruppenführera, nevyšly včerejší záběry v metru, proto se rozhodujeme jet točit do U-Bahnu, protože tam je světlo umělý a tudíž nebudeme muset řešit soumrak a až to dotočíme bude dost tma na exteriéry před Friedrichstadtpalastem. Volba místa je jasná – zpátky na žlutou Zinnowitzer Strasse. Jenže… a teď to začalo. Na Zinnowitzer Str. jsme dorazili kolem šesté hodiny. Ivan zaparkoval a já dobrovolně vyrazil na průzkum terénu. Na peronu jsem narazil na dva maníky v černých kombinézách s nápisem Security na zádech. Co se děje? Asi jen projížděj. Vylezl jsem zpátky a řekl to ostatním. Dali jsme si zase u Turka kafe a cigáro a pak s plnou polní vlezli do U-Bahnu. Ochranka nikde. Jenže jak jsem rozbalili fidlátka – a to v placený zóně, kde se vzal, tu se vzal jeden z nich a zakázal nám natáčení, pokud nemáme zvláštní povolení od tiskového odboru jejich dopravního podniku. Vypadli jsem jako cukráři. Co teď? No nazdar! V sobotu večer ani v neděli přes den tam asi nikdo nebude…:-) Venku se mezitím setmělo. Po zrušené bojové poradě před Turkovým bistrem jsem se rozhodli popojet o stanici dál a zkusit to tam. Vzhledem ke všudypřítomnému kamerovému systému jsme ale měli obavy, že nás ochranka dřív či později uvidí na monitorech a dojede si pro nás nebo zatelefonuje na příslušnou stanici. Aby ještě nebyla pokuta. V krátkosti jak to nakonec dopadlo: objeli a prozkoumali jsme další tři stanice – buď se tam nedalo zaparkovat nebo se nám tam nelíbilo. Nastala všeobecná frustrace štábu i kapely. Jsme v Berlíně a běží nám čas a včerejšek, který tak skvěle vyšel nám zkomplikovala nová technika.
Když už byla nálada téměř na bodu mrazu, rozhodli jsem se pro nejvzdálenější stanici, kde bylo dobrý místo na parkování a snad poslední otevřenej stánek s kebabem. Karel šel do kebabu a my šli točit. Tahle stanice měla sice šedivou barvu vnitřních pilotů, ale měl spoustu vynikajících rekvizit včetně kovové osobní váhy a uklízeče – snad se to finále klipu vejde.
Během natáčení vystoupil z jednoho příchozího vlaku totálně zlitej nebo zfetovanej týpek (nebo obojí) a sedl si na lavičku hned za mnou. To ještě zvýšilo stres z natáčení. On se mohl stát dalším důvodem příjezdu ochranky U-Bahnu a taky jsem měl strach, co může udělat, protože jsem na něj neviděl. Přestože ho ostatní hlídali, měl jsem nepříjemnej pocit v zádech, protože jsem se soustředil na playback a pokud by se ten maník třeba zvednul a chtěl mi skočit na záda, určitě bych o něm nevěděl. Ale naštěstí měl dost starostí sám se sebou a jen tam celou dobu seděl s hlavou v dlaních a se svojí igelitkou – jako ty u nás. Záběry z U-Bahn nakonec vyšly dobře přes všechny technický potíže s ochrankou a hledáním náhradního místa – to uvidíte – jsou i dobrý fotky. Na závěr jsem vyzkoušeli nahoře u Turkova kebabu currywurst – když už jsem točili odpoledne před zavřeným stánkem s touto berlínskou specialitou. Je to jen bockwurst politý kečupem a posypaný curry směsí – ovšem pikantně delikatesní! Bylo pak nutné spláchnout to lahvovým pivem Beck´s, protože po něm byla žízeň.
Ale to už bylo skoro osm večer. Ale abychom neztráceli drahocenný čas, jeli jsme rovnou k Friedrichstadtpalastu. V centru Berlína se samozřejmě parkuje hodně obtížně, nicméně bývalý svatostánek DDR kultury má samozřejmě placené parkoviště (1Euro/hodina). Museli jsem tam, jinde to nešlo. Díky zdržení s natáčením v metru jsme tam dorazili po půl osmé. Protože od osmi začíná program (jakési standardní varieté – jen bez tří dialektiků a baletu televize NDR), takže se z parkoviště, z U-Bahnu a po osvětleném schodišti valily davy lidí lačných dnes již asi „demokratické a svobodné kultury“. Museli jsme improvizovat, ale Karel našel super místo pro fotku a Ivan potom u výstupu z metra na Oranienburger Tor.
Zbývala poslední akce – natáčení playbacku s kapelou na noční ulici na Schonhauser Alle. To už bylo devět večer. Nutno ještě zmínit, že při odpolední pauze před natáčením v U-Bahn jsem došel do Blaumilch Café – což byla hospoda ve stejném bloku jako hotel – zarezervovat na desátou večer stůl pro 8 lidí. Majitel byl děsně v pohodě na otázku do kolika že mají otevřeno odvětil se smíchem, že pokud nás bude opravdu osm, tak dokud budeme pít. :-) Vrátili jsem se na místo určení a opakovali nejdřív můj včerejší rozostřený sólo playback u zaparkované reklamní rikšy a potom jsem hledali vhodný místo pro celou kapelu. Vzhledem k probíhajícímu Berlinale, dobrému počasí (bylo opravdu příjemně teplo – skoro jako na jaře), byly ulice plný lidí. A cyklistů! V Berlíně vůbec cyklismus dost frčí. Na okraji chodníků jsou tlustou bílou čárou vyznačeny cyklistické stezky a lidí na tomto dopravním prostředku je skutečně hafo. Před multikinem, kde stojí i červená rikša, bylo u dopravních značek a speciálních stojánků zaparkována dobrá dvacítka bicyklů. Skoro se tam nedalo hnout a ještě k tomu kolem mě každou chvilku profrčel nějaký cyklojezdec. Dokud jsem tam stál sám, ještě to šlo, ale všichni tři + buben, to bychom přehradili cyklostezku a to by asi fakt nešlo. Stejně jsem do ní každou chvilku namotali a jen díky houkačkám a zvonkům německých cyklistů nedošlo ke kolizi. Ještěže ty zvonky frkačky měli! Holt pro nás to byl nezvyk. Taky jsme diskutovali o tom, jak by to vypadalo při zavedení takových stezek u nás. Němci vůbec jsou známí svým smyslem pro Ordnung a je fakt, že například na přechodech pro chodce nikdo nepřebíhal na červenou (jenom my :-) - holt, to jsou ty „drobný rozdíly“ :-). Takže kvůli cykloprovozu byla nutná změna místa. Chvíli jsme procházeli po Schonhauser Alle a o tři bloky dál jsem našli vhodný plac se stanicí S-Bahn v pozadí. Ivanovi to udělalo zadost jeho požadavku na projíždějící vlaky S-Bahn na pozadí záběru. Jak jsme začali rozbalovat fidlátka, začali se srocovat lidi a čekali, co zahrajeme. Jenže jakmile uviděli kameru, začali zase prchat. Aspoň jsme měli prostor pro natáčení. Sjeli jsme to čtyřikrát nebo pětkrát. Bylo taky výborný světlo od výkladů obchodů a pouličního osvětlení. Dobře vyšly i fotky. Končili jsme krátce před jedenáctou, ale hotel byl za rohem a tak jsme se sbalili, uložili věci v hotelu a zatímco se výsledky dnešního natáčení stahovaly z kamery do notebooku, spěchali jsme k rezervovanému stolu v Blaumilch Café. Rezervace kupodivu tu hodinu vydržela, přestože v kuřácké části bylo narváno. Posezení nad chuťově mdlým německým pivem (nic moc –ani hořké ani kyselé) se zpočátku vedlo v pracovním duchu. Karel začal třídit a zpracovávat fotky a samozřejmě největší úspěch měl ta před Friedrichstadtpalastem :-) Docela jsme se u toho pobavili. Asi za půl hodiny pak dorazil technik Luboš a donesl notebook se staženými záběry a my na ně koukali na místě. Pitka pokračovala do pozdních nočních, respektive ranních, hodin a semlelo se při ní všechno – od klipu, kapel, koncertů a nový desky přes hudbu obecně až po civilní práci a ženský. Ve tři ráno z nás zbyl jen nejtvrdší jádro – já, Wendy a Marcel. Ostatní šli dávno spát. Ve tři hodiny ale přestala platit ona magická věta o tom, že s námi majitel zůstane dokud budeme pít – no taky nás už nebylo osm…:-) Cestou do hotelu jsem si venku před hotelem ubalil na Sherryho Mondeu cigáro (v hotelu se nesmělo kouřit) a pak ještě pokračovala naše trojice asi třičtvrtě hodiny vypitím láhve bílého vína, kterou měl v kufru Wendy. Z této chill-out party v hotelové hale jsou dokonce 4 fotky, ale radši nepublikovatelné… :-) Sečteno podtrženo máme za sebou slušnou 21hodinovou šichtu – a pak že muzika je zábava :-) Vstávat musíme v 7 a snídaně je v 8 ráno. To bude v neděli rokenrol! :-)
Fotky ze soboty jsou tady.