Motocyklový deník. Kapitola 16. Motogalerie V Koutě. Šestajovice u Jaroměře.
Posted by dan022 at December 28, 2008 10:08pm
V zimě si člověk na mašině zrovna moc neužije. Je fakt, že existujou skalní bikeři, kteří v kvalitním a teplém oblečení jezdí celoročně, dá se taky jít do skijöringu, přesedlat na ledovou plochou dráhu (hustý sadomaso - ouááááá - gumy s hřebíkama!!! :-) anebo přesedlat na čtyřkolku nebo na sněžnej skůtr (to v případě, že je fakt dost sněhu). Ale to je buď – v prvních dvou případech - pro otrlý a úchyláky, možná i pro trochu víc bohatý, ale podle mě to stejně pořád není ono. Jízda na mašině v kalifornském letním podnebí je prostě to pravý kakaový. Osobně mě vždycky dost naserou virtuální známí motorkáři z Malajsie nebo Austrálie, když mi na MySpace pošlou nějakej vzkaz, jak se jim v prosinci bezva jezdí :-) Každopádně my žijeme tady, co tedy s tím? Současná nabídka motorkářských akcí se omezuje na akce „uvnitř“ – tj. hlavně na zábavy a chlastačky s motorkářskou tématikou a koloritem. Další možností bikerského vyžití je tedy „mototeorie“ – studium a čtení knížek anebo návštěva nějakého motomuzea apod. Tahle kapitola vlastně souvisí s Kapitolou 13. o Třebešovském motosprintu. Když jsem totiž hledal, kam ten den vyjedu, jako první mi padl do oka nabídka soukromého motomuzea „Motogalerie v Koutě“ ve východočeských Šestajovicích (bacha, neplést s těmi hned za Prahou!). Do Galerie jsem tehdy nejel, ale dneska jsem tam zavolal a domluvil si s majitelem, panem Jaroslavem Rundštukem, návštěvu na 14 hodinu. Měl jsem pak sice asi 40 minut zpoždění, ale jemu to nevadilo, byl stejně doma. Motogalerie V Koutě sice není rozsáhlá, je možná o trochu menší než motomuzeum pana Miclíka v Rabakově, kde jsem byl před cca 4 lety, ale chvála bohu za všechny nadšence jako je on! A taky mu můžeme zdravě závidět (závist je prý nejupřímnější forma obdivu :-), protože má sbírku velmi pěknou a najdete v ní i několik opravdových skvostů, jako jednoho libeňáka anebo exportní švédský armádní speciál z roku 1960 - viz fotky. Tato modifikace motorky nejspíš všeobecně zhynula s nástupem sněžných skútrů, ale vezmeme-li v její potaz „obojživelnost“ (hlína + asfalt – sníh), je to unikátní nápad. V životě jsem o ní doposud neslyšel, natož ji viděl. Tahle Jawa má několik na první pohled výrazných nesériových prvků. Za prvé má (dle pana Rundštuka prý známé) malé světlo z endurových speciálů té doby - pro závody tzv. „šestidenní“ (kombinace motokrosu a trialu – dříve „šlapačky“ – jezdívalo se to v zemích bývalého ostbloku – jednou v Čechách, pak zase třeba v Polsku, NDR atd.). Tento model má zelenou vojenskou barvu a měl již tehdy koženou brašnu na bandě – de facto dnešní tankvak. Ale hlavní zajímavostí je přídavná „lyžová“ montáž s jakýmisi nášlapnicemi, do nichž vložil jezdec nohy a mohl se udržet na zasněženém povrchu. Jak motorka zatáčela a reagovala se ale můžu jen dohadovat. Další speciální úpravou je ruční pákové řazení pro případ použití lyží. V té chvíli měl motorkář obě nohy ve stupačkách lyží a nemohl standardně řadit.Kdyby nic, tak tahle raritka sama o sobě stála za výlet. Ještě se po téhle Jawě někde podívám, co přesně to bylo zač a kolik se toho asi vyrobilo. Dle pana Rundštuka byla tato motorka dovezena jeho známým přímo ze Švédska. Možná by i stálo za úvahu si konečně koupit tu úžasnou motoencyklopedii českých motorek „Naše motocykly" od Libora Marčíka. Tam snad ve druhém dílu bude. Samozřejmě přeju panu Rundštukovi hodně štěstí, energie i prostředků do další sběratelský práce a všem jeho galerii doporučuju. Pokud pojedete někam nahoru po E67, je to jen krátká zajížďka z Jaroměře. Max. 4 kiláky (co to je?). Odkaz na web Motogalerie najdete tady. Moje fotky z dnešní návštěvy tady. Za povšimnutí stojí i cestovní foto přes čelní sklo auta místo řídítek, jak mívám ve zvyku fotit během sezóny :-) Ale – ruku na srdce – není to prostě ono :-) Už aby zase bylo jaro a léto!