Focení v Alpách čili Bierburger Dirndlkranz a Stau nebo taky „…jeďte 56 km po silnici“.
Posted by dan022 at February 08, 2009 12:19pm
Tahle šílená akce vznikla na základě vyprávění našeho kamaráda fotografa Luboše o tom, jak začínal fotit krajinky. Přijel v noci někam do Alp a protože měl ještě starou Škodovku, probudil se vždycky brzy ráno zimou a proto měl vždycky skvělý světlo při východu slunce. A tak mě napadlo si udělat výlet za takovouhle epesní scenérií a světlem taky. Kdybych byl býval o týden nebo dva dřív věděl o Elefantentreffen, možná bychom se jeli vyfotit tam. Ale nevěděl jsem a tak jsme se s klukama a s Lubošem domluvili na výlet do Alp a abychom chytili ranní světlo, museli jsme z Prahy vyrazit už před půlnocí. Luboš, který Alpy dobře zná, nám vybral za destinaci Klimmer, protože původní plán zajet na Grossglockner nám překazilo počasí. S předpovědí byla vůbec potíž – mělo být celý víkend zataženo a déšť se sněhem a dlouhodobý výhled na příští víkend vypadal stejně. Protože ale odvážnému štěstí přeje, nelekli jsme se – i když obavy jsme samozřejmě měli – ale akci jsme nezrušili ani nepřesunuli a vyrazili v pátek po 23 hodině směr Německo, přes Regensburg, Mnichov do Rakouska – na Innsbruck, Salzburg, Kufstein a Kitzbühel do Klimmeru. Celková délka cesty (tam i zpátky) byla skoro 1500 km! Převýšení přes 2500 m a fotili jsme se ve výšce přes 3 km! Na začátku cesty nás před Plzní překvapila česká dálniční policie s novým stíhacím VW. Ta nás ve 160 km předjela jak blesk, pustila zadní červenou blikačku a odvezla nás na sjezd z dálnice, kde pak Luboš musel zaplatit tísícikorunovou pokutu. A ještě přišel o tři body! Nálada v autě byla samozřejmě asi hodinu po incidentu mírně pokleslá... Kromě toho nás ještě sužovaly obavy, jak bude v Alpách, jestli nebude fakt pršet a jak dopadnou fotky. Klimmer - kousek od Innsbrucku a Salzburgu - vybral Luboš na základě vlastních fotografických zkušeností a taky díky lokální meteorologické předpovědi pro horolezce (placený servis), podle který tam mělo být slušně. Jak se později ukázalo, měli skutečně pravdu, takže si svoje peníze zasloužili :-) Noční jízdu jsem si zpříjemňovali podřimováním (jak kdo), kecáním a pouštěním cédéček (viz playlist na konci). Když se proti noční obloze vynořili za Innsbruckem první kopce, sjeli jsme směrem na Kufstein. Tady mi Luboš na chvíli předal svýho citroena Cé pětku. Vzhledem k tomu, že jsem už byl taky řádně unavenej – hlavně oči – byla jízda s neznámým autem po alpský okresce plný zatáček (znáte cestu z Rožmberka do vyššího Brodu? Tak tohle bylo asi tak třikrát hustší – vlevo skály, vpravo krpál a řeka nebo údolí). Co nás navíc všechny hodně překvapilo byl čilej noční provoz. Kdo by to, kurva, řek, že v půl čtvrtý ráno bude tahle silnice plná auťáků? Ty se na vás zezadu tlačej, svítěj vám do zpětnejch zrcátek (centrální v kabině jsem nakonec vytočil do stropu, protože jsem neviděl před sebe) a ještě k tomu nemůžete žádnou serpentýnu ani zatáčku říznout, protože v prostisměru jede taky jedno auto za druhým.Když jsme projeli Kitzbühelem, byli jsme skoro na místě určení. V Krimmelu jsme zastavili u pumpy a šli si dát kafe. To už obloha lehce modrala. U pumpy ale měli automat a v něm umělohmotný kafe – jednoznačně to ale určitě je nejhorší kafe v Rakousku (a Uhersku) – ne-li na světě, protože si nepamatuju, že bych tak hnusnou břečku pil třeba v socialistickejch špitálech! Ble! A pak jsme vyrazili do krimmelského kopce. Po skorokolizi s rakouským sypačem soli jsme dorazili na místo focení v nadmořský výšce 3562 metrů. Počasí vyšlo! Neuvěřitelný! Tak jsme nadšeně vyskákali z auta a začali blbnout – obrázek si asi uděláte podle fotek. Měli jsme s sebou i moji slovečskou slivovici ve skleněný placce, co jsem dostal vloni k vánocům od spolumotorkáře Martina. Po přípitku jsme ještě zchladili hrdlo dobře vychlazným Géčkem a jelo se zpátky domů. Cestou z kopce už bylo světlo a jaký tady mají serpentýny (neboli Kehre) se můžete podívat na fotkách. V Krimmelu jsme se ještě pokusili navštívit vodopády, ale cesta k nim byla uzavřená. Navíc nás tlačil čas, protože Wendy musel být ve 4 odpoledne v Práglu. Cestou jsem alespoň napráskal nějaký turistický fotky – podařilo se mi například chytit chlapa s typickou nůší – viz galerie :-) Jestli měl i Lederhose s padacím mostem, jsem si nevšiml. Domů se nám jelo dobře – udělalo se nádherně a my si konečně mohli prohlížet krásy Alp kolem. Skalnatý masiv nad Kufsteinem, Kitzbühel, Innsbruck. Ale pak přišlo peklo! Asi 160 km před Mnichovem začala typická německá Stau – zácpa - na 4proudový dálnici. Představte si to! Pozitivní na tom bylo to, že Lubošova navigace Navigon měla příjem hlášení o aktuální dopravní situaci, takže nás vedla mimo dálnici kolem zácpy. A tak jsme si ještě mohli prohlídnout krásy německýho venkova a okresních silniček. Je neuvěřitelný, jak mají úhledně posekanou každou louku – holt všude je Ordnung :-) Cestou jsem viděli i několik kuriozit, například dvojplošníka s českou vlajkou na ocase v zahradě nějakého domku, viděli jsme taky startovat z louky u silnice dva balóny (fotka bohužel nevyšla dobře) a snad nejbizarnější byla reklamní cedule psaná rukou s nápisem Bierbauer Dirndlkranz. To mě jakožto studovaného germanistu velice zaujalo a několikrát jsem si nahlas zlomil jazyk, než se mi to povedlo celý vyslovit v kuse :-) Navigon nás tedy navigoval podivnými „zkratkami“, ale stejně jsme nakonec sjeli zase zpátky na dálnici. Tady se slečně z navigace podařila nejlepší hláška za celou cestu. Dali jsme totiž do přehrávače CD Monster Magnet a ono vypadlo, protože na něm byla nějaká špína. V pauze, když jsem ho čistil o svoji košili a my právě sjeli zpátky na dálnici, řekl automatický hlas z Navigonu „ …jeďte 56 kilometrů po silnici“. Když se smích v autě uklidnil, zjistili jsme, že Stau není zdaleka konec. Horší situace sice byla v protisměru, ale to nám mohlo bejt fuk. Důvodem musely být nějaký německý prázdniny a střídání lyžařskejch turnusů v Alpách. Stau byla totiž pouze ve směru sever–jih, tedy ze severu od Berlína dolů k Alpám a od Alp nahoru do Německa. Nepochopili jsme ale důvod zácpy. Nebyla kontinuální, ale jen v učitých bodech nebo uzlech. Nikdy tam ale nebylo žádný zúžení ani bouračka, prostě jako by to byly nějaký geopatogenní zpomalovací zóny nebo co. Něco, co maj Němci v hlavách. Nevim. U nás je to jasný, když se vyklopí na D1 kamión, je důvod zácpy jasnej – až do odklizení :-) Tady ne – žádná bouračkam, žádná oprava, žádný policajti – a to ještě ke všemu ve 4 pruzích! To mě teda po…! Stau skončila, jakmile jsme pak odbočili za Mnichovem doleva směr Čechy na Regensburg, resp. Waiden, byl už provoz normální, spíš klidnej. Ve Stau poznáte ještě jednu negativní stránku německých dálnic – je tady málo pump a upřímně – nejsou nic moc. Všude je narváno jak na parkovištích venku tak v prodejnách uvnitř – nemluvě o hajzlíkách. A za ty se tady navíc všude platí. OK, jiný kraj jiný mrav, ale je prostě nutný s tím počítat a mít s sebou v kapse drobný euráče. A ještě k tomu ty fronty! Oddechli jsme si, když jsme přejeli hranici a zastavili u český pumpy. Fakt lepší. Že bychom v tomhle předhonili Němce? Faktem je, že cestou do a z Berlína jsme takový rozdíl nepocítili, ale je fakt, že když se nedrkocáte ve Stau a nejedete 1500 kiláků v kuse, nepotřebujete kafe a záchod tak často :-) Za hranicemi ale bylo jiné počasí – kolem Plzně se válela mlha a stromy i pole byla ojíněné. Do Prahy jsme dorazili ve čtvrt na 5 – Wendy vše stihnul i přes zdržení na německé dálnici. Já byl doma v 5, najedl jsem se, vypil zbylou plechovku Géčka, svalil se do postele a probral se až v neděli v půl osmý ráno :-) Shrnutí: výjezd na focení za interiérem a sluncem se vydařil, ještě si počkáme na fotky, ale byla to vážně makačka. Fotky z cesty najdete tady. A ještě slíbenej playlist z cesty: MC5 – live, Beatles - Rubber Soul (3x), Beatles - Revolver, Monster magnet – Dopes to infinity, Bryan Ferry a Roxy Music – Best of a nakonec ještě kontrolní poslech zremasterovanýho CD Tichá dohoda - Underpop.