Motocyklový deník. Kapitola 25. První letošní Dragday v Hoškovicích.

Na první letošní dragday v Hoškovicích jsem se těšil a to jsem asi neměl, protože jak už to tak bývá, přílišná očekávání končí zklamáním. Ne snad, že by mě na Hoškovicích něco zklamalo, ale prostě jsem si asi měl vymyslet nějakou obměnu programu, protože se vše odehrávalo dle již ověřeného scénáře a tak to byla jaksi nuda. Všechno probíhalo dle obvyklého scénáře: výjezd směr Hoškovice, dojezd na letiště, čumenda a to bylo jaksi všechno. Nějak jsem z toho nebyl nadšenej ani nevím proč, takže jsem se po necelý hodině sbalil a vyrazil zase zpátky do Slovče. Oproti poslednímu výletu, kdy jsem sjel a ztratil se na silničkách kolem Sobotky tomu chybělo nějaký vzrůšo. Minule jsem sice nedojel, ale bloudění, vztek a kletby do zavřený helmy při hledání správný silnice byl vlastně docela zábavný a rozhodně mi z týhle vyjížďky dodneška utkvěl silnej zážitek. Osvěžujícím zpestřením této vyjížďky byla moje rýma, kvůli níž jsem musel co 20-30 minut stavět, zanadávat, sundat helmu a mocně se vysmrkat. Jinak jsem s sebou tentokrát měl Zuzanu abych nezabloudil – Zuzana je moje nová navigace a přestože už má celou fotogalerii a dokonce i připravenou Kapitolu Moje první jízda se Zuzanou, ještě pořád jsem ji nedopsal, tak ji sem umístím později. Ale fotogalerii už si můžete prohlídnout předem tady. Ještě je potřeba pochválit i sprdnout pořadatele za značení trasy k letišti. Cedule a šipky byly po městě nepřehlédnutelný a bylo jich celkem dost (viz fotogalerie), ale na poslední odbočce kolem hradu (nebo co to je) – tedy na tom poslední a skoro nejdůležitějším místě - šipka chyběla. Že by ji snad někdo schválně ukrad…? Samozřejmě jsem přejel a se mnou spousta jinejch motorkářů. Dalším plánovaným zábavním bodem programu vyjížďky mělo být focení. Měl jsem s sebou totiž svůj epesní novej foťák (dárek k narozkám od mojí úžasný ženy) – zrcadlovku 10 Mpix s 18násobným optockým megazoomem a dvojitým stabilizátorem obrazu Fuji a těšil jsem se, jak si s ním parádně zablbnu. Jenže právě naopak – s foťákem to ještě neumím a tak jsem fotil spíš zkusmo – zoomoval jsem s startující letadlo atd. Největším zážitkem pro mě byli: 1) partička u vjezdu, která prodává lístky – příště si je musím vyfotit. Jsou to pořád ti samí a poznal jsem je podle kérování. 2) mě potěšili Dragster Ultra fans ve vyhrazené zóně ve svých oranžových tričkách – jednoho jsem požádal o detailní foto nápisu na zádech – viz fotogalerie. Taky jsem – možná spíš vlastní slepotou – poprvé viděl u Dixi hajzlíků cisternu s vodou a plechový žlaby s kohoutkama na mytí rukou (bylo tam i mejdlo!). Tak tomu říkám luxus! :-) Ale hlavně hygiena. Přehlídce mašin na parkovací ploše jednoznačně vévodil nový Ural se sajdou, rezervou, 2W drivem, lékárničkou a tažným zařízením – no paráda! A taky bylo kolem něj nejvíc čumilů. Zvláštní pozornost jsem věnoval tentokrát airbrushovým ozdobám. Když jsem dorazil, stihnul jsem ještě akorát rozjezdy a Ottu Knebla a po nich přišli na řadu sprinty příchozích (rozuměj amatérů) na sériových strojích. To mě nebavilo, tak jsem si obešel depo a nafotil areál z druhé strany. Luboš, který laškoval s tím, že taky dorazí, měl bohužel práci a mě to tam přestalo bavit. Věděl jsem, že v mimoni je tuningovej sraz plechovkářů, ale ještěže jsem se tam nerozjel. Jak jsem se totiž dozvěděl v pondělí, chtěli prý vstupný 5kilo za auto a 4kilo za osobu – no to se asi pos…..! Cesta zpátky proběhla celkem normálně, nedostal jsem se do žádný „situace“, ale jel jsem opravdu volně 80-90km/h. Kilo jsem dal jen jednou.Myslím si, že je čas na změnu. Příští víkend si zajedu do Hořic, tam jsem ještě nebyl :-) Jinak veškerý informace o dragsterech atd. najdete na oficiálním webu www.dragster.cz