Ceny Óčka

Ceny Óčka – pro mě příjemné překvapení.  Jak jsem již zmiňoval, všichni rozdávají ostošest nějaké ceny. Herci, filmaři, sportovci a samozřejmě i hudebníci. Jen v naší branži je toho spousta. O cenách časopisu Filter viz blog níže. Tento pátek se v Lucerně předávaly ceny naší „MTV“  a musím říct, že mě svým pojetím příjemně překvapily. Nebudu se zabývat dramaturgií koncertu, protože na Óčko zas tak často nekoukám a předpokládám, že vycházela z jejich programového schématu. Co se nominací cen Óčka týče – u těch domácích jsem byl celkem v obraze, ale ty zahraniční mi připadaly trochu stylově nesourodé (například nominace kapel - formace Gnarls Barkley vedle Redhotů - mi přišla poněkud „strakatá“, ale asi to jinak nejde - a bude to nejspíš programovým schématem, resp. nějakými hitparádami – a ty opravdu detailně neznám). Co se mi líbilo moc, byla dramaturgie večera: moderátoři (v těch fráčcích jim to slušelo víc než v běžném oblečení :-) a taky obě scény do L. Přestože by někdo mohl namítnout, že se jednalo o „elegantně“ jednoduché (rozuměj: levné) řešení (hlavní stage pro kapely a po levé straně přidané konferenciérské pódium na předávání cen), byla tato úsporná jednoduchost ku prospěchu programu večera i atmosféry. Ofrakovaní moderátoři z Baráže působili díky formálnímu oblečení s větším nadhledem a jejich úvodní proslov ve smyslu: „nebudeme se vykecávat, měříme si čas, ať hrajou hlavně kapely“, bylo doslova živou vodou na moje skeptické očekávání. Žádná zdlouhavá nuda se nekonala (opět vynechám hodnocení programové skladby večera – to je z tohoto hlediska irelevantní). Rychlé vyhlášení cen bez dramatických entreé a nudných rádobyvtipných sekvencí (viz Český Slavík) a střídání účinkujících a navíc naživo (to bylo mimochodem taky velmi dobře zvládnuté po technické stránce – jediným kiksem byl výpadek mikrofonu  Tata Bojs v polovině první písně. Škoda – tohle samozřejmě nepřeju nikomu). Neodpustím rýpnutí do Pehy – „hodné“ slovenské pop kapely se zpěvačkou – do očí (i uší) bijící kopie Tiché dohody (a to včetně stejné kytary Godin, jakou má Blanka). Tak ani nevím, jestli se ke své předloze kolegové ze Slovenska hlásí, či ne, anebo jsou jen produktem své pobočky firmy (Univesal, myslím - že ano?), aby zabrali „uvolněné“ místo na trhu (i v Čechách). Člověk by málem zatlačil slzu: kdepak mohla Tichá dohoda dneska být, mít stejnou podporu gramofonové firmy a kdyby......??? :-) Ale jak známo: nejsi prorokem ve vlastní zemi. :-) Co by mě ještě taky hodně zajímalo – a souvisí to právě s programovým schématem Óčka: kdo byli ti lidé v hledišti? Kdo vlastně Óčko sleduje a jakou si tady vytváří subkulturu?